(Ne)milovat

8. Zástupkyně alfy

Nechápavě jsem ještě nějakou chvíli hleděla na dveře, ze kterých odešel. On byl tak zvláštní. Lišil se od ostatních alf už jen tím, že mi za tu mou drzost neublížil.
_________________
Pohled Michaela

Vešel jsem do své pracovny a opřel se o dveře. Zavřel jsem oči.

Jo, choval jsem se jako idiot. Nesnáším, když se mě bojí. Ale chtěl jsem, aby se tomu strachu postavila a podívala se mi do těch vlčích očí.

Vážně byla jiná, než ostatní lidé. Postavit se svým základním lidským pudům, které jí radily aby utekla, bylo takřka nemožné. Ale ona to dokázala.
Jiní lidé by to takhle nedokázaly. Ale ona byla vyjímečná. Toho jsem si byl vědom už jen proto, že je to má družka.

V té knihovně jsem měl takové nutkání jí obejmout a zašeptat jí do ucha, že už jí nikdy nikdo neublíží.

Když se ozvalo klepání na dveře, o které jsem se opíral, leknutím jsem od nich odskočil.
Copak takhle se leká alfa?! Bohyně, co to semnou ta Rhea dělá.

,,Vstupte." Promluvil jsem. Do místnosti vstoupila Jenn. Byla má zástupkyně a jednou z nejlepších vlčic a bojovnic z mé smečky. A taky to byla ta, která sem včera dovedla Rheu a Stefana.

Sklonila pohled, aby prokázala úctu a poté se mi podívala do očí.
,,Copak se děje, Jenn?" Zeptal jsem se, aniž bych dal najevo, že mi její klepání málem přivodilo zástavu srdce.
,,Pokud vím, řekl jste jen mě a pár dalším vlkům, že je ta lidská dívka vaše družka. Některým těm, kteří o tom nevědí, vadí že tady ta dívka je." Promluvila opatrně. Jo, naštvala mě, nebudu lhát.

,,Tak ať mi to řeknou do očí! Jestli jim to vadí! Běž všem oznámit, že kdokoli se jí byť jen dotkne, nebo jí ublíží, čeká ho ten nejhorší trest!" Řekl jsem naštvaně a ona přikývla a chystala se odejít.
,,Jo a Jenn...?" Oslovil jsem jí ještě. Otočila se. ,,Ano, alfo?"

,,Je v knihovně. Takže ať zatím neslyší od nikoho, že je má družka. A jestli s ní budeš mluvit ty, nebo někdo jiný, tak opatrně. Nechci, aby byla vyděšená ještě víc, než je teď." Ona přikývla a odešla.

Vadilo mi, jak všichni vlci byly zaměření na nenávist vůči lidské rase. A abych upřímný, byl jsem stejný. Lidé mi taky vadili. Ale dokázal jsem se změnit a pochopit, že oni mají stejné právo žít na zemi, jako my.

Její pach, který jsem cítil po celém domě, mi motal hlavu. Občas se mi oči samovolně změnily na vlčí.
Několikrát za den jsem dokonce nakoukl do knihovny jen, abych viděl, jak sedí v křesle a něco si čte.
Přesně tak, kdo jiný, nežli Rhea, by si četl v domě plným neznámých vlků.
Byla tak dokonalá, přestože je člověk. Bylo mi to jedno, pouto které jsem cítil, neovlivní fakt, že je člověk a já vlk.

Ale za celý den jsem měl pocit, že mě to čekání zabije. Tak moc jsem si přál jí mít, držet jít, objímat.

Už dneska bude moje. Musím být hlavně v klidu. Ještě jí musím dát čas do večera. Už jenom chvíli. Za chvíli bude moje.
Jenže aby se to pouto mezi námi zpevnilo, musím ochutnat její krev. Stačí kapka. Ale je to klasický postup, když se najdou družka a druh.

Pohled Rhey

S povzdechem jsem zavřela knihu, kterou jsem doteď četla. Sotva jsem zvedla zrak, všimla jsem si jedné vlčice, jak se opírala o dveře knihovny a hleděla na mě.

Jo, byla to ta, která včera mě a Stefana dovedla k alfovi. A ta, která se na mě včera, před pracovnou alfy, zhnuseně podívala.

Přejela jsem jí pohledem, stejně zhnuseným, jakým mě přejela včera ona.

,,Nedívej se na mě tak." Uchechtla se. Vstala jsem a knihu dala zpět na polici a vytáhla jinou.

Slyšela jsem, jak se rozešla pomalými kroky knihovnou. Otočila jsem se a pomalu se vracela zpět ke křeslu v rohu knihovny.

Ovšem když jsem jí potkala, když jsem procházela přesně vedle ní, zastavila jsem a svůj pohled zabodla do jejích očích.

,,Co po mě chceš?!" Vyprskla jsem. ,,Dávej si pozor na jazyk! Nemáš právo semnou takhle mlu...." ,,Já mám právo na cokoli chci! Mám právo na stejné věci, jako ty!" Odsekla jsem.

Propálila mě pohledem. ,,Kdyby mi to alfa nezakázal, zabila bych tě!" Zavrčela. Pak se ale usmála a rozešla se ke dveřím z knihovny.

,,Počkej! Váš alfa vám zakázal mě zabít? Proč?" Nechápala jsem. Ona u dveří zastavila a se škodolibým úsměvem se na mě podívala. ,,To je tajemství, zlato." Mrkla a odešla.
A nechala mě tam úplně zmatenou. Nic jsem nechápala.

Proč by tenhle blbej alfa všem zakázal, aby mě zabili? O co mu sakra jde?!
S knihou v ruce jsem si naštvaně sedla zpět do křesla a otevřela jí.

Jenže jsem se na knihu nedokázala soustředit. Nechápala jsem, proč ten alfa zakázal všem členům své smečky, aby mě zabili. A ještě k tomu jsem z hlavy nemohla dostat jeho oči, ať už lidské.... nebo ty vlčí, které mě tak moc děsily.

_____________
Jaké máte názory na Jenn? Myslíte, že s ní budou ještě problémy, nebo je to jen začáteční nenávist a potom budou s Rheou kamarádky?😏❤️