(Ne)milovat

5. Nádherné oči alfy

Slyšela jsem, že jde ke mě. Ale tentokrát jsem se nedokázala vůbec pohnout a jen se strachem hleděla na zem.
____________________

Zastavil těsně zamnou, což jsem poznala díky větru, který mě ovanul.

,,Jak se jmenuješ?" Zašeptal mi do ucha, až jsem měla pocit, že se z jeho blízkosti rozpadnu na tisíce malých kousků.

Pootevřela jsem rty. Tělo se mi kvůli panice mírně třáslo. Stejně jako hlas, když jsem konečně promluvila.
,,Rhea." Zašeptala jsem.

,,Rhea. Pěkné jméno." Sotva mé jméno vyslovil, zachvěla jsem se a polkla.

,,Tak tedy, Rheo..... seznam se se svým novým domovem." Dodal a vzdálil se ode mě, přičemž jsem měla pocit, ze mi ze srdce spadl obrovský kámen.
Mohl mi ublížit, ale neudělal to.

,,Řekl bych, že vzhledem k tomu, že máš vlhký vlasy, ti asi není zrovna nejtepleji. A musíš být unavená." Řekl a obešel mě. Otevřel dveře.
,,Pojď zamnou." A vydal se chodbou.

Já se však ani nepohnula. ,,Rheo." Zavolal a já se okamžitě rozešla.

Zastavil u jednich dveří a otevřel. ,,Je to pokoj jedné členky mé smečky, ale ta se vrátí až za pár dní." Řekl a vešel do pokoje.

Pomalu jsem vešla za ním. Můj pohled stále směřoval na zem.
,,Jak vidím, bývalý alfa, u kterého jsi byla, tě učil jak se máš chovat v přítomnosti alf. Mám pravdu?" Promluvil, jenže já nedokázala odpovědět.

,,Ano nebo ne?!" Zvýšil hlas a já sebou znovu trhla. ,,Ano." Zašeptala jsem.

,,Možná se budeš divit, ale ve skříni je oblečení, které ti bude. V tomhle pokoji zůstaň, nikam jinam nechoď, prostě buď jenom tady. Jedna vlčice ti přinese jídlo. Támhle ty dveře napravo je koupelna." Řekl a já nepatrně přikývla.

Když ke mě přistoupil, chtěla jsem couvnout, ale v tom mi zabránilo jeho zavrčení.

,,Nebudeš dělat žádné blbosti, že ne?" Zeptal se. A v ten moment se ve mě ozvala ta Rhea.
Uchechtla jsem se a zároveň si odfrkla. Nekoukala jsem na něj a přesto věděla, že povytáhl obočí.
,,Blbost, je mé druhé jméno." Odsekla jsem a ignorovala fakt, že jsem se technicky vzato právě urazila.
,,Vždycky dělám to, co mě dostane do maléru. Ať už se o to snažím, nebo ne." Slova mi z pusy samovolně vycházela a já to nemohla zastavit.

Sotva jsem spatřila pohyb ruky, přikrčila jsem se a zavřela oči s tím, že to bude hodně bolet. Ten alfa měl sílu, toho by si všiml i blbej na první pohled.

Chytil mě za bradu a zvedl mi hlavu k jeho obličeji. Ale já nechala oči zavřený. Nemůžu se alfě podívat do očí. Na to podle jejich pravidel nemám právo. A tak jsem nechala oči zavřený.
Aspoň mi nedal facku, protože to by vážně bolelo.

,,Bojíš se mě a přesto jsi tak drzá. Vážně se divím, že jsi v našem světě vydržela tak dlouho bez úhony." Řekl a já cítila, jak mě jeho oči propalují. Držel mě za bradu pevně a tak jsem nemohla hlavou uhnout. Ale ani jsem neotevřela oči.
,,Jo, to já taky." Odpověděla jsem zhnuseně.

,,Počkej, tebe ta drzost přejde." Zavrčel, až jsem sebou cukla.
Nejdřív jsem nechápala, jak by chtěl udělat, abych nebyla drzá. Ale vysvětlení přišlo poměrně rychle.
,,Otevři oči." Tenhle alfa zřejmě věděl, jak na lidi.

,,Otevři ty oči!" Zvýšil hlas. Strachem jsem sebou trhla a chtěla hlavu odklonit, ale jeho stisk na mé bradě ještě zesílil.
V životě jsem se do očí nepodívala jiné alfě, než Alarovi. To po mě nemůže chtít.

,,Otevři oči, Rheo!" Zavrčel a já to už dál nedokázala a oči otevřela.
Jakmile jsem to udělala, měla jsem možnost spatřit nejen vítězný úsměv alfy přede mnou, ale taky jeho šedivé oči, které donutily mé srdce přidat a můj dech zaseknout se v krku. A taky jsem nemohla přehlédnout barvu vlasů, které na slunci musely vypadat jako stříbrné, protože to byla něco jako... černo šedivá, takže na slunci by to muselo mít téměř stříbrné odlesky.

,,Tak je hodná." Zašeptal tichým, ale vítězným hlasem a já se nedokázala pohnout, ani nadechnout. Jeho oči, jakoby dokázaly zastavit všechno, co jsem mu chtěla vyřvat do obličeje.

Právě jsem koukala do očí alfy, který mě mohl každou vteřinou zabít. A přesto jsem nedokázala koukat jinam, než do těch očí. I přesto, že jsem se toho bála, jsem zrak neodtrhla.

,,A jak je najednou zticha." Dodal a já i tak nemohla mluvit. Jeho oči se změnily na vlčí. V ten moment jsem sebou trhla a odskočila od něj. Nesnášela jsem to, protože v těch vlčích očích se skrývala divokost a nebezpečnost těhle bytostí.

,,Dobrou noc, Rheo." Řekl a opustil místnost, přičemž zabouchl dveře.

To je kretén! Co po mě vlastně chce? Ať je to cokoli, nehodlám být jeho hračka! To si vzal špatnou lidskou dívku!

Ať jsem se ale snažila jakkoli, nedokázala jsem z hlavy dostat ty jeho šedivý oči. Prostě nemohla, já nevím proč. Možná proto, že ty oči byly tak zvláštní a na první pohled krásný.
Ale i tak je to idiot! Ať má oči jakýkoli.