Střípky z jejich života

4. Pohledy

Draco si chtěl hledět svého a pročítat si nějaké papíry do práce. Opravdu chtěl. Jenže ten jeho ustavičný pronikavý pohled, který mu věnoval, mu nedovolil se soustředit. Proto se na něj otočil, aby mu řekl, ať odejde, ale jakmile se jejich pohledy semknuly, jakoby spolu začali hrát hru, kdo uhne první. A Draco rozhodně nehodlal prohrát. Ne s ním.

Netušil, jak dlouho na sebe mez mrknutí hleděli, ale ani když slyšeli klíče v zámku, se nikdo nepohnul. Považoval to od něj za velmi dobrý výkon. I tak nepolevil.

„Jsem doma!" ozvala se z chodby Hermiona, a pak mohli slyšet přibližující se kroky.

„Ahoj," pozdravil ji, když došla do obyváku, ale pohledem neuhnul.

„Co se to tady děje?" zeptala se trošičku váhavě po pár vteřinách sledování dvojice.

„Zíral na mě," odpověděl Draco, jako by to snad vysvětlovalo jejich aktuální stav.

„A? To jsi se rozhodl zírat na něj zpátky?" poškádlila ho a posadila se vedle něj, aby i ona mohla zírat na jejího miláčka.

„Čekám až uhne."

„Chápu," zasmála se a na chvíli se odmlčela. „Vypadá to, že ti chce něco říct."

V ten moment Draco udělal chybu a přesunul svůj pohled na Hermionu, aby se zeptal, co tím jako myslí. Jakmile jeho oči přestaly hledět na tu bestii, Křivonožka mňoukl a spokojeně odťapkal pryč, načež už to Hermiona nevydržela a rozesmála se.

„Děláš si ze mě srandu?" zeptal se lehkým zamračením.

„Možná... Ale kdybys se viděl!"

„Vy dva jste se vážně hledali, až jste se našli," utrousil mrzutě a vrátil se zpátky k papírům do práce.

Příště už to tomu chlupáči tak snadno neprojde.