Střípky z jejich života

3. Normálnost

Hermiona si četla knihu, když se k ní Draco posadil na gauč. Cítila na sobě jeho pohled, ale nevěnovala mu pozornost.

„Tenhle výhled si vážně užívám, ale myslím, že bych si také zasloužil trochu tvé pozornosti," promluvil po chvíli a ona s úsměvem zavřela knihu. Samozřejmě až poté, co dočetla stránku.

„Draco, ne," řekla hned, když mu věnovala pohled.

„Vždyť ani nevíš, co jsem chtěl říct!" namítl.

„Mám tě přečteného jako knihu."

„Nejsem ani překvapený," zamumlal s úšklebkem na tváři.

„Haha," řekla otráveně.

„Takže, zpět k mému původnímu tématu. Myslím-"

„Draco, miluju tě, ale lidé se neberou takhle mladí. Není to normální," skočila mu do řeči.

„A co? Já nejsem normální. To co k tobě cítím rozhodně není normální, a abych k tobě byl upřímný, už nikdy nechci být bez tebe," řekl a ji zahřálo u srdce. Ale i přes to, že to cítila stejně, si stála za svým.

„Je to moc rychlé. Před měsícem jsme se teprve nastěhovali dohromady a poznali naše rodiče. Tenhle měsíc už mi dala prsten tvá matka. To je příliš mnoho prstenů na jeden měsíc," zasmála se a přitulila se k němu.

„Jen chci, abys věděla, že to s námi myslím vážně."

„Já to vím. Ale potom všem, čím jsme si museli projít, bych aspoň chvíli chtěla žít, jako ostatní naši vrstevníci. Prostě normálně," vysvětlila.

„Myslím, že normální život není pro tebe, Hermiono. Představ si jaká nuda to musí být!"

„Ano, ale představ si, jak uklidňující musí být, když se nemusíš každý den bát o svůj život a budoucnost celého světa."

„Jak říkám... Nuda," ušklíbl se a spojil jejich rty, aby nemohla něco namítat.