Hleděl jsem z okna na Baker street, tóny houslí se nesly po malém bytě a já přemýšlel. Co?! Co mi uniká?! Prudce jsem se otočil a padl na své křeslo. Naprosto nemožná a těžká věc která mi nedá spát. Nemůžu jíst, nemůžu se na nic soustředit. Možná jedna z nejtěžších věcí na světě.
Znovu jsem se postavil a můj pohled spočinul na čísle, které jsem si slíbil, že nebudu v této věci potřebovat, ale nemám jinou možnost.
„Zdravím milý bratře, jak jde dieta?"
„Ach, Sherlocku, chceš mi nejspíše říct, že jsi v koncích s tím malým úkolem. A chceš mojí pomoc. Tak to tě zklamu bratříčku. Nemám čas se zaobírat takovými banalitami."
Zaznělo povýšeně z mobilu. A co jsem čekal? Ptal jsem se sám sebe.
„Jen jsem se chtěl ujistit, že přijdeš."
Mycroft se rozesmál, pokud se tomu uchechtnutí dá říkat smích.
„Jen protože si ten tvůj inspektor vymyslí takový hloupý zastaralý vzorec? Víš že na ordinární sešlosti nechodím."
„Budu tě čekat."
Zavěsil jsem a vytočil jiné číslo. Z telefonu se ozval koktavý hlas Molly Hooperové.
„Sh-Sehlocku, já...heh...co potřebuješ?"
„Molly, chtěl jsem se zeptat. Mám takový problém."
„Oh, nemůžeš nic vybrat pro Johna? Já jsem mu vybrala nové hodinky na ty svoje si pořád stěžuje že mu nefungují. Sand se mu budou líbit. Taky..."
Bla bla bla. Ale počkat něco zajímavého na tom přeci jen je. Něco co John potřebuje. Něco co potřebuje...
„-no a pak jsem ji řekla, že ty okurky nechci. Chápeš to? No ale co jsem chtěla říct-"
„Molly, poslyš, děkuju za radu musím jít. Ahoj zítra."
Položil jsem to, vloupal se do Johnova pokoje a vytáhl jeho laptop. Dostal jsem se do něj jako vždy a prohlížel jeho osobní složky. Našel jsem jeho rozepsanou povídku na jeho blog. Jenže tuhle jsem ještě nečetl. „Sherlock, jsem pro něj něco, je pro něj vůbec někdo důležitý?" Dál jsem se nedostal ze spodku jsem uslyšel Johnův hlas.
„Sherlocku?! Co víš o tom...Sherlocku?"
Když jsem uslyšel kroky z prvu jsem měl strach, že jde sem, ale pak jsem uslyšel jak schází ze schodů. Zavřel jsem laptop schoval ho přesně tam kde byl. Nevěděl proč se tím John zabývá, ale na to teď neměl čas. Musí se rychle dostat z jeho pokoje do svého a předstírat, že ho neslyšel.
Dostal jsem se do pokoje a v momentě, kdy jsem uslyšel kroky, jak se John vrací po schodech nahoru, jsem vyšel z pokoje.
„Co? Před chvílí jsi tady nebyl.“
„Byl jsem v pokoji."
„Co to jsi mě neslyšel? Křičel jsem, že by to vzbudilo i mrtvého."
Zamouřil jsem oči. „Hm?“
„To je jedno. Co víš o tom, co chystá Lestrade?"
„Co by měl chystat?"
„Nejsem idiot, Sherlocku. Zítra mám narozeniny, Molly, paní Hudsonová, Greg...chovají se divně. Není v tom nic, že ne?"
O oslavě pro Johna jsem do dneška nevěděl. Nechtěli mi o ní říct, protože si mysleli, že bych mu to hned prozradil. Tuto možnost jsem jim nemohl vyvrátit.
„Promiň, práce volá. Lestrade něco potřebuje. Musím jít."
Seběhl jsem dolů, oblékl si kabát a vydal se směrem k obchodům. „To co potřebuje."
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Hello, johnlockers! Tak je to tu, oficiálně nová povídka o johnlocku. Snad se vám bude líbit jako ta předtím ;)
