Red Alert ✓ | 2Won / Wonho & Hyungwon

Část 3

Wonho

Prohrábnu si vlasy a složím si hlavu do dlaní, když oba odejdou z mé ordinace. Nemám rád, když musí děti takhle trpět...ale děkuju bohu za to, že jsme to chytly hned na začátku, takhle se můžeme vyhnout vážnějšímu onemocnění nebo záchvatu. Domluvím se s primářem Bufanem, jestli bych mohl jeden pokoj trošku vyzdobit.

„Nemám s tím problém, kdyby náhodou tak v budově B jsou možná ještě nějaké malířské barvy, zeptej se správce Fena, ten bude vědět." Podle tónu v hlase se usmívá, zakývám hlavou. Poprosím Kersee, aby ostatní pacienty přehlásila, naštěstí jsou to jen rutinní prohlídky, takže se nic nestane, když je přehlásíme. Zatímco ona obvolává pacienty, tak já zavolám svému kamarádovi Jacksonovi, aby mi přijel pomoct s předěláváním jednoho dětského pokoje v lůžkové části.

„Nevěděl jsem, že tady máte pro děti až takový luxus." Pozvedne Jackson obočí, když přijede, najde mě v lůžkovém pokoji zrovna když na bílou zeď naproti posteli kreslím králíčka. Dávám si záležet, aby to bylo krásné a roztomilé. Všiml jsem si, jaký má Zhangjing z doktorů a celkově lékařského prostředí strach a úzkost, takže mu to tady chci zpříjemnit, aby se tu cítil lépe. Vysvětlím to Jacksonovi, tak kývá hlavou a pomůže mi obrovského králíčka na stěně dokreslit.

„Než to uschne, tak zajedeme do obchodu, potřebuju koupit pár plyšáků králíčků a další věci." Usměju se.

„Začínám mít podezření, že tady bude spát tvoje dítě?" zasměje se a dloubne do mě. Zakroutím hlavou a nazvu ho idiotem, nehledě na to, že on idiot je. Jen jsme si se Zhangjingem padli do oka...dobře, možná je i Hyungwon moc pěkný...ale já prostě nedokážu jen tak ignorovat děti, mám je rád, a když už tady mají být hospitalizované, tak chci, aby se tu cítili příjemně.

Dojedeme do hračkářství, vyberu tam jednoho velkého plyšáka králíčka, jednoho středního plyšáčka a dva menší. Ještě ukecám Jacksona, abychom se šli podívat do obchodu vedle, mají tam různé blbosti do domácnosti. Tam se mi podaří sehnat stolní lampičku ve tvaru králíčka, králičí pyžamko a králičí papuče. Myslím, že to by mohlo Zhangjingovi zvelebit dětské oddělení.

„Nebudou ostatní děti žárlit?" pozvedne Jackson obočí, zatímco všechno skládáme do auta.

„I ostatním jsem koupil plyšáka, když se hodně báli." Pokrčím rameny.

„Jo, ale jemu si ty plyšáky koupil čtyři, vymaloval si a koupil mu dalších tisíc věcí. Včetně králičího hrníčku, který sis koupil i pro sebe." Podotkne a já ho lehce bodnu pohledem, aby držel hubu, že to pro nás všechny bude rozhodně lepší.

„Děkuju za pomoc." Usměju se na Jacksona, když po dvou hodinách máme hotovo. Rozloučím se s ním a ještě si na zítra nachystám přijímací kartu a papíry pro Zhangjinga a na dveře nalepím vizitku s jeho jménem a jménem Hyungwona, aby bylo všem jasné, čí je to pokoj.

Ať chci nebo ne, tak doma na to stejně pořád myslím. Pročítám si doma všechny knížky o Celiaki, dokonce si na internetu najdu nejen lékařské názory, ale i názory nemocných a jejich rodičů, nechci nic zanedbat, takže chci mít jistotu, že podchytíme úplně všechno a že nenecháme nic náhodě.

„Dobrý den, ahoj Zhangjing," Usměju se, když mi oba vejdou do ordinace. Vidím, jak má Zhangjing slzy na krajíčku. „mám pro tebe takové malé překvapení." Dřepnu si k němu a usměju se.

„Překvapení?" zamrká na mě a posmrkne. Přikývnu a uznám, že dřív než papíry jim půjdu ukázat jejich pokoj. Po cestě ukazuju Hyungwonovi, kde co je, kdyby cokoliv potřeboval.

„Přímo v pokoji budete mít i tlačítko, kterým přivoláte doktora, kdyby se cokoliv dělo nebo bylo Zhangjingovi hodně zle." Zakývám hlavou a pomalu otevřu dveře do jejich pokoje. Oba se překvapeně podívají do králíčkovsky vyzdobeného pokojíčku. A já se musím usmát, když vidím, jak se Zhangjingovi hned zvedne nálada, nadšeně něco vypískne a začne si všechno prohlížet.

„Pane doktore, klidně ho zatím pohlídám a můžete s panem Chae vypsat papíry." Usměje se na nás Kersee, ha, myslí si, že jsem si nevšiml toho, jak na mě významně zamrkala...moc dobře ví, že nejsem na ženský, sama to na mě ze začátku trošku zkoušela a taky mě má prokouknutého, moc dobře ví, že mi přijde Hyungwon velmi krásný. Ne, že by teď byla vhodná doba na to ho začít balit.

Necháme tedy Zhangjinga na ní a dojdeme zpátky do mé ordinace. Začnu vypisovat kartu.

„No, kde začít," usměju se. „nejlepší bude, když tu zůstanete minimálně 1 týden, za který stihneme všechny testy...jednak jsem dodavatele obědů a jídla upozornil na to, že vše může být bezlepkové, ale je tu samozřejmě i kuchyňka, pokud by jste mu chtěl vařit sám a mít všechno pod kontrolou, tak vám nikdo nebude bránit. Jakmile budeme mít všechny výsledky, tak pokud to bude jen intolerance na lepek, pustíme vás domů s bezlepkovou dietou a speciálními tabletami...je totiž docela těžké sehnat a uvařit potraviny úplně bezlepku, tablety pomáhají se vstřebáváním těch nejmenších částic lepku, kdyby náhodou v potravinách byly...bohužel, nemělo by, ale často se stává, že výrobce na obalu uvede bezlepkové, ale i přesto tam nějaké to mini procento je...při větších bolestech, nevolnostech, vysokých teplotách buď hned volat záchranku anebo můžete rovnou volat mě, nemám problém za vámi dojet, zkontrolovat ho a případně vás doprovodit do nemocnice...opravdu nemusíte mít obavy, podle výsledků, které prozatím máme to vypadá opravdu na rané stádium, takže vše zachytíme v začátcích, nemusíte mít obavy...," usměju se na něj. „mimochodem taky v případě hospitalizace máte nárok na to s ním tady po celý pobyt zůstat, pokud budete chtít napsat do práce paragraf, tak stačí říct...jinak je v jeho pokoji postel i pro vás, lékaři jsou tam nonstop, klidně za ním i za vámi můžou chodit kamarádi i známí, tady na tom papíře jsou napsané návštěvní hodiny...jsou skoro celý den, jen na pár hodin během dne ne, to budou probíhat vyšetření a pak je tu i polední klid." Usměju se.

„Já...Já vám moc děkuju." Šeptne Hyungwon, vidím na něm, jak moc se snaží držet, aby neplakal a láme mi to srdce.

„Bude v pořádku." Opatrně natáhnu ruku a pohladím ho po jeho ruce.

Vrátíme se zpátky k lůžkům...Zhangjing pořád vypadal dost nervózně, ale zároveň jsem měl pocit, že prostředí, které jsem pro něj vytvořil ho alespoň trošku uklidňuje.

„Zatím se tu rozkoukejte, mám ještě nějaké pacienty, tak se za vámi pak přijdu podívát." Usměju se na ně a oba přikývnou. Zhangjing mi hezky poděkuje a já se vrátím do ordinace, abych se postaral o dětské pacienty, které jsem včera musel odvolat.