Red Alert ✓ | 2Won / Wonho & Hyungwon

Část 2

Hyungwon

Vezmu Zhangjinga za ruku a pomalu ho vyvedu ven z nemocnice. Pořád mi říká, jak ho bolí bříško a mě je líto že s tím nemůžu nic dělat. Obešel jsem několik doktorů, ale každý mi jen řekl že je to tím, že má nadváhu a že po tom co zhubne a bude mít správnou stravu se jeho stav zlepší. Ale nepřišlo mi správné do něj cpát jen vodu a okurky, nebo jek kukuřičné lupínky a odtučněné mléko. Jsem rád že tenhle nový doktor si Zhangjinga opravdu pořádně prohlédl.

„co kdybychom šli na chvíli do parku? * usměju se na to moje malé štěstíčko. Zvedne ke mně očka a já vím že je pořád lehce rozhozený z té návštěvy doktora. Nemá to rád. Vždycky mi přijde jako by už ráno tušil, že jdeme k doktorovi. Je hned takový zamlklý a ostražitý a vypadá jako hromádka neštěstí. Pomaličku dojdeme až do parku a já se posadím do trávy na mikinu zatím co Zhangjing si začne hrát s plyšovým králíčkem. Vytřeštím oči, když si uvědomím, že jim králíčka vzal. Hned vytáhnu telefon a vytočím číslo do ordinace. Ve sluchátku se ozve jemný ženský hlas a já se usměju, když je to a milá sestřička.

„dobrý den, tady Chae Hyungwon, omlouvám se, ale Zhangjing vám vzal toho králíčka, vůbec jsem si toho nevšiml" řeknu jemně do telefonu.

„nic se neděje, koukám že nemáte domluvenou další schůzku, ale až k nám příště půjdete tak ho doneste zpátky, několikrát se nám to už stalo" slyším podle hlasu, jak se usmála, ještě jednou se omluvím a pak zavěsím telefon. V práci nebudou nadšení, že budu potřebovat další volno kvůli těm testům. Musím s ním zajít na rentgen a sono, na odběry a pak znovu k doktorovi pro diagnózu. Zůstal jsem na Zhangjinga sám je to syn mojí sestry, pamatuju si jako by to bylo včera kdy ho dovezli z nemocnice, týden na to potřebovala sestra k doktorovi, její manžel jí tam odvezl zatím co jsem s mámou hlídal Zhangjinga, můj otec nás opustil kvůli nějaké ženské už dávno. pamatuju si to živě když zazvonil telefon... máma ho zvedla a hned na to omdlela, když jsem k ní přiběhl a vzal telefon i já byl na omdlení...měli autonehodu, oba dva byli na místě mrtví, máma se z toho zhroutila, musel jsem jí odvést do léčebny. Na vše jsem zůstal sám, staral jsem se o teprve týdenního Zhangjinga zatím co jsem zajišťoval pohřeb a vyřizoval papíry do léčebny. Naštěstí mi pomáhal můj dobrý kamarád Minhyuk. Byl se mnou a sám se kolikrát staral o Zhangjinga. Naštěstí jsme měli společnou kamarádku Sally, která už měla sama dítě, pomáhala mi se vším, co bych měl vědět, pomáhala mi s krmením, s přebalováním, dala mi spoustu věcí a když jsem si nevěděl rady tak Zhangjinga pohlídala, její syn, Ziyi byl už o něco starší, teď už chodí do školy. Takže měla čas mí pomáhat. Díky ní jsem dokázal Zhangjinga jakžtakž vychovat. Měl jsem štěstí, že tenkrát už mi bylo osmnáct, takže jsem se ho mohl ujmout. Neumím si představit, že bych ho musel dát do kojeneckého ústavu. Zhangjing je můj syn už skoro pátý rok, a můj syn už bude. Až bude starší tak mu řeknu, jak to vše bylo, i když si myslím že on to částečně už ví, možná to nechápe tak jak by měl, ale jsem si jistý, že ví, že měl předtím jinou mámu. ale i tak mě hřeje u srdce, když i řekne mami.

„maminko" doběhne ke mně a skočí mi do náruče. Usměju se a obejmu ho, když vidím, že má už lepší náladu.

„copak je broučku" dám mu vlasy za ouško a usměju se.

„půjdeme za tetou?" zamrká na mě. Vím, že si chce hrát se Ziyim, jsou skoro jako bráškové, je to roztomilé. Ziyi se o něj stará jako by to byl jeho malý bráška kterého musí ochraňovat. Přikývnu a vezmu ho do náruče a zvednu se z deky. Pomalu se rozejdeme domů. Možná je to tím, co se stalo ale...nedokážu jezdit autem. Mám řidičák a dokonce mám, nebo měl sem i auto, prodal jsem ho rok na to. Jen představa že bych měl řídit mě děsí. Představa že by se mi něco stalo, že by tu Zhangjing zůstal sám, je příšerná. Proto buď jezdím autobusem anebo chodíme pěšky. Mluvil jsem o tom se Sally, slíbila mi, že kdyby se mi cokoliv stalo, že se Zhangjinga ujme stejně tak jako já bych se ujal Ziyiho. Její manžel ji opustil, když se Ziyi narodil, pár let měla stálého přítele, ale před rokem se pohádali a rozešli. Já zase od té doby, co mám Zhangjinga neměl nikoho. Moc chlapům se nechce do vztahu kde je už dítě. Dojdeme do hezké čtvrti, kde je jeden malý domeček. Jsem moc rád že je Sally moje blízká přítelkyně. Pomáhá mi s nájmem a vším. Zaklepu na dveře a hned slyším zběsilý běh ke dveřím