Red Alert ✓ | 2Won / Wonho & Hyungwon

1. část

Wonho

Vždycky jsem měl blízký vztah k dětem. Možná za to mohla moje rodinná situace, bratr se narodil, když mi bylo 13 a já se od něj od mala staral, protože rodiče si nemohli dovolit s ním být doma a potřebovali pracovat. Myslím, že tento fakt jen podpořil mé rozhodnutí studovat medicínu a stát se v budoucnu dětským lékařem.

Až na škole jsem si uvědomil, že mé představy této práce byly jen růžové a že ne všechno je vždycky růžové. Získával jsem informace o tolika dětských nemocech – od těch lehkých, přes vážná až po ty smrtelné. Trnul jsem, zatímco jsem ležel v učebnicích a nabouchával jsem si do hlavy všechny ty vědomosti.

Překvapivě jsem měl z čeho vybírat, když jsem měl jako doktor nastoupit. Ačkoliv to tak předtím nevypadalo, tak o dětské doktory byla velká nouze, přetahovali se o mě i ty největší nemocnice, nabízeli spoustu výhod jen abych nastoupil zrovna k nim. Měl jsem hlavu plnou otazníků a nevěděl jsem, kam bude nejlepší nastoupit.

Měl jsem dva favority – 1. nemocnice v Dawnglory – je to město, kde bydlím, takže by mi odpadlo dojíždění, pracuje tam několik opravdu vyhlášených doktorů, nemocnice má prestiž, ale není to žádná soukromá předražená nemocnice. Všechno, co jsem si o ní zjistil, tak mi vyhovuje a přijde dobré. 2. Tellus City – tam je nemocnice o dost větší, co jsem slyšel od známých, z pozice pacientů, nebo od spolužáků, co tam měli praxi...nevím, není to úplně nejhorší, ale spoustu vyšetření a operací mají placených, což se mi moc nelíbí...hlavně ani nemají žádné možnosti pro chudší občany – žádné splátky, pomoci a podobně...více méně ten, kdo nemá peníze, tak si tam neškrtne. Což nemám rád, chci pomáhat dětem, ale nechci být v nemocnici, kde jejich rodičům budu muset říct, že operace jejich dítěte bude stát 20.000, budu slyšet jejich pláč, že na to nemají, vidět ty tváře a nebudu moct nic dělat. To je něco, co mě odrazuje.

Už jen u toho přemýšlení a získávání informací mi bylo jasné, co si vyberu. V Tellus City mi sice nabízeli hodně peněz, nespočet benefitů, naslibovali mi hory doly, ale...Dawnglory pro mě bylo jasným vítězem, už jen z pohledu přístupu k lidem.

Je to půl roku, co jsem sem nastoupil, po pohovoru s primářem Bufanem. Nemocnice je opravdu moderní a krásná, ale co se mi líbí nejvíc je, že areál s dětskými lékaři je osamocený a opravdu krásný. Když nepočítám krásně vypadají zeleň, tak jsou tu krásně malované budovy, žádné otřesné oloupané omítky jako jinde, kam se bojí děti děsem jen vstoupit, natož tak aby se tam nechali ošetřit.

Bufan si dal s oddělením pro děti opravdu záležet. Nejsem tu jen já, ale je tu taky dětský zubař Bambam, dětský oční lékař Xingjie a na dětské pohotovosti je Suzzy a Jaebum. Dětská pohotovost má 24 hodin denně nepřetržitý povoz, takže se ti dva střídají na směny, já jim občas o víkendu vezmu noční, zatím pohovorem ještě neprošel nikdo, kdo by se k nim mohl připojit.

Dětská pohotovost je v přízemí, já a Xingjie jsme v prvním patře a v druhém je Bambam. Tam jsou i dětská lůžka pro ty, co tu musejí zůstat.

„Ahoj," Dojdu do své ordinace, kde mi zrovna moje sestra Kersee chystá karty dnešních pacientů. „jsi tu nějak brzy." Zasměju se a odložím si do své skříně oblečení a obléknu si bílý plášť.

„Ahoj," usměje se a zalije mi kafe. „jo, musela jsem dneska vést Bambama do práce, protože má toho svého opela v servisu, takže jsme vyjížděli dřív." Vysvětlí mi a já chápavě kývám hlavou, zatímco do sebe cpu narychlo croassaint, než přijde první pacient. „Jo a taky volal pan Chae, jeho synovi jsou 4 roky, nikdy u nás nebyl a ani není objednaný, napsala jsem si jeho číslo, že zavoláme termín, kdy má přijít." Vysvětlí mi v rychlosti a já kývám hlavou. Zadívám se do dnešního plánu a zamyslím se.