6. (O měsíc později)

94 8 0
                                    

Bylo už celkem pozdě večer, když jsem se vracel zpátky domů. Začal jsem se kvůli Charliemu přetvařovat a dělat, že jsem strašně v pohodě. Přitom jsem nebyl. Věděl jsem, že mě někdo sleduje. Chodily mi SMSky o tom, kde jsem byl, dokonce i maily s výhrůžky a nadávky.

Dával jsem si sakra pozor, kam jdu, co dělám a prověřoval každého člověka, se kterým jsem byl v kontaktu. Ale pořád jsem neměl jediný podezření.

Telefonoval jsem s Clarissou ohledně klubu. Odkoupili jsme pozemek a Clarissa potřebovala moje plány na sestavu klubu, aby je mohla poslat dál k lidem, co tomu rozumí, plány upraví za pomocí profesionálů a může se začít stavět.

Po telefonu jsem se s Clarissou rozloučil a přesně v ten moment se před mnou ze tmy zjevili 2 kluci. Oba dva v černém a jeden z nich držel v ruce baseballovou pálku. Trochu jsem se začínal bát.

Nechtěli mě pustit dál, nemohl jsem projít. Otočil jsem se a snažil se najít jinou cestu, ale jeden z nich mě chytil za rameno a stáhl mě k nim.

"Žádné takové! Nám nezdrhneš!" Zakřičel druhý z nich a první se natáhl s baseballkou.

Snažil jsem se utéct, ale držel mě pevně, nemohl jsem se nijak bránit, kdybych někoho z nich praštil, ohnal by se po mně pálkou. Nemohl jsem jinak a rychle vytáhl z tašky zbraň a mířil s ní střídavě na oba dva.

"Co po mně kurva chcete?!" Zavrčel jsem ledově klidným hlasem.

"Dej pokoj Charliemu! Nešahej na něj, nevšímej si ho."

Absolutně jsem to nechápal. Jak můžou vědět, s kým chodím a co s ním dělám?

"A vy jste kurva kdo? Přestaňte se nám míchat do života!"

"My jsme tu, abychom chránili Charlieho od zmrdů, jako jsi ty. Přestaň si z něho dělat sexuální hračku!"

Trust Me! | Break The CycleWhere stories live. Discover now