Druhé střípky

2.1K 146 57
                                    

Harry se bál toho, co mu přinesou schůzky s Dracem, ale k jeho překvapení, byly příjemné. Cítil se s ním sám sebou. Znali se několik let, a i když většinu času k sobě cítili zášť, až nenávist, bylo znát, že oba dva vyspěli a uvědomili si, že tenkrát šlo spíš o dětské a pubertální potyčky. Tedy až do šestého ročníku, kdy se Draco nedobrovolně přidal ke smrtijedům.

O této etapě jejich života se bavili jen jednou, za dobu, co se stýkali a Harry byl překvapený tím, jak byl Draco ohledně celé té věci upřímný. Svěřil mu všechny starosti a problémy, které ho provázely, a dokonce mu vyprávěl o šíleném strachu, který po celou dobu prožíval.

Bylo to zvláštní, ale Harry si tímto rozhovorem upravil pohled na bývalého blonďatého Zmijozela. Trávili spolu každou volnou chvíli. Takhle se to zdálo správné. Pokud byli spřízněné duše, museli využít každou příležitost, aby se sbližovali. A Harry byl za to vděčný, protože se zdálo, že se to opravdu dařilo.

Ukázalo se, že Malfoy je velmi dobrý společník.

Stále nechápal pravidla, jakými se tahle celá věc řídí, ale připadalo mu, že vše je na dobré cestě. Samozřejmě o tom nikomu neřekli. Draco myslel, že osoby, které jsou s tím obeznámeny stačí. Taky vyjádřil obavy, že kdyby se o tom dozvěděl někdo další, tak by to mohlo celou věc pokazit.

Harry s tímto názorem moc nesouhlasil. Přece, když se najdou dvě spřízněné duše, lidi, kteří jsou si souzeni, neměla by být věc, která by to překazila, ale přizpůsobil se.

Dva nádherné týdny, plné rozhovorů a svěřování se. Řekl mu věci, které dokonce nikdy něřekl ani Hermioně a Ronovi.

Miloval jejich společná setkání. Draco byl naprostý džentlmen. Staral se o Harryho a každý den vymýšlel nový a originální program.

Nejvíc Harryho překvapil výlet na mudlovské kluziště, na které ho vzal. Člověk, který neměl mudly v lásce, si obul jejich brusle a pokoušel se bruslit na ledě. Byla to docela vtipná záležitost. Nešlo mu to. Pořád se držel postranních madel a pokud se odhodlal pustit, tak spadl přímo na zadek.

V tu chvíli se Harry lekl, že začne vyvádět a bude chtít okamžitě odejít, ale to se nestalo. Třel si bolavé hýždě rukama, ale zároveň se smál, jako malé dítě.

Jejich schůzka, na famfrpálovém zápase, byla taky moc fajn. Neseděli v lóže, pro ty bohaté, ale na tribunách pro normální návštěvníky. Sezení bylo nepohodlné, mačkali se mezi ostatními, ale mělo to něco do sebe.

Harry byl trochu mimo z toho, že Draca bere spíš jako kamaráda než někoho, s kým má strávit celý život, ale možná bylo potřeba víc času. Tedy aspoň v to doufal, a to byl podle něj velký pokrok, jelikož si ještě před dvěma týdny nedokázal představit něco víc, než jízlivé poznámky a hádky.

Dokonce i v práci si každý den našli aspoň chvíli na společnou kávu a svěření se, jak jim to ten den jde. A Harry se na ty chvilky těšil.

Oo

Jediná nevýhoda byla ta, že neměl čas na svoje kamarády. Stýskalo se mu po Ronovi a Hermioně. Byl zvyklý s nimi strávit spoustu času a jejich rozhovory mu vždy pomáhaly. Teď si ale musel vybrat a přišlo mu, že Draco je důležitější. Jelikož k němu necítil nic víc než náklonost kamarádskou a vzhledem k jejich situaci bylo potřeba posunout to dál. I když se toho strašně bál.

Nenechal se ale připravit o každodenní dopisování pomocí sov.

Oba dva byli nadšení z pokroků, které s Dracem dělali a Harry stále nepřestával žasnout nad tím, jak se lehce smířili s tím, že se jedná zrovna o něj. Jejich projevená radost Harryho těšila, přesto nechápal, jak zrovna Ron to mohl, tak lehce přijmout. Možná je nalezení Vyvoleného opravdu důležitější, jak všechno ostatní.

Střípky //DRARRY CZ// ✅Where stories live. Discover now