v městě, kde slunce nahrází
zář pouličních lamp,
v městě, kde lidi probouzí
o půlnoci libozvučný jamb,
já rozjímám nad tebou,
vari existuješ jenom v mém mozku?
vari rozjímáš taky nade mnou?
vari se mám raději ztrácet ve vlastní fantazii,
aneb by tohle mohlo být realitou?
a pořád rozjímám,
i na cestě domů,
i když už nevidím tvé siluety
v ulicích Prahy.
proč na tebe furt myslím?
tohle není stav již blahý!
proč tyhle myšlenky na osobu,
která tady není?
proč tyhle myšlenky,
když jsme tady nikdy spolu nebyli?
každým nejen krokem,
každým výdechem či vdechem,
přemýšlím a rozjímám
bylo by mi hůř kdyby to tak nebolí?
