Kuroko no basket - next life

7. kapitola - Blázinec

(Taiga)

S Mikoto jsme museli zajet do města nakoupit a nejsem si jistý, jestli jsme těm strašidlům doma nechali lístek. Pokud ne tak je to nezabije. Snad nezboří barák než se vrátíme. ,,Nad čím přemýšlíš?" Zeptá se mě má ženuška. ,,Nad čerty u nás doma. Mám strach, že jsme jim zapomněli nechat lístek doma." Řeknu na rovinu a dál se soustředím na jízdu. ,,Napíšu Nanami." Oznámí mi a hned vezme do ruky mobil.

(Nanami)

Jde jim to to musím uznat ale na bratry mít nebudou. Říkám si v hlavě, když tu mi zazvoní mobil. Podívám se na příchozí zprávu, která je od mamky. ,,Hele kluci nevíte, jestli doma byl lístek s tím, že rodiče jedou do krámu?" Zeptám se těch dvou pakoňů, kteří se stále řechtají. ,,Nebyl." Odpoví mi Akihiko. ,,Oki díky." Řeknu ještě a odpovím mamce, pak už se zase soustředím na zápas.

(Ryuu)

Nemůžu se pořádně soustředit, což jde i vidět, ale na moji obranu, kdo by odolal pohledu na červenovlasého anděla? ,,Ryuu to už je potřetí, co jsi nechal Katanu jen tak projít." Řekne mi naštvaně Subaru. ,,Klid už dávám bacha." Řekl jsem s úšklebkem a vážně jsem se už soustředil, alespoň o trochu víc než předtím.

A je to v pytli Torio dal poslední dva body pro jejich vítězství. ,,Jooo." Začne pištět Katana a já se snažím nenápadně zmizet od Subary, aby mě nezabil. ,,Ty zmrde vrať se!" Dá Subaru příkaz, když si mě všimne. Já jej ale okázale ignoruji a nakonec se schovám za Torua.

(Akihiko)

Musím se smát, protože je to vtipné. Celou hru jsem jej viděl jak mě pozoruje. Ze začátku mi to bylo dost nepříjemné, ale nakonec mi to tolik nevadilo. Mám pocit ovšem, že se tolik nesoustředil na hru a proto prohráli ani nevím proč hráli. Nejspíše v tom bude nějaká sázka, protože to by se jinak Subaru tolik nerozčiloval. Nakonec to nevydržím jako moji dva sourozenci a Toru a dostaneme záchvat smíchu, protože vidět totálně na nervy Subara je něco vážně vtipného. Subaru se urazí, ale za chvíli dostane asi podle něho geniální nápad. Jak to myslím? Jednoduše má ten jeho pohled "dostal jsem geniální nápad a nikdo mě nezastavíte". Což je hodně špatně, protože to nikdy nedopadne nejlíp.

(Subaru)

Takže oni se mi budou smát? Jak chtějí. Po Ryuuovi jsem hodil míč tak že bude mít snad monokl a teď můj geniální nápad jak potrestat ty mrňata. Kaito si mě všimne a tak mu naznačím jestli mi pomůže. Jak jinak než-li ano? hodil jsem mu flašku s vodou sám jsem si vzal taky jednu a na kývnutí jsme začali naše sourozence polejvat vodou. ,,Aaa..." Ječí Nanami a mi se s Kaitem rychle zdejchnem, co nejdál. Se smíchem jsme byli zalezlí za ostatními.

(Kiku)

,,Bravo slečny ještě pět fotek a budeme končit." Oznámil nám fotograf. Byla jsem štěstím bez sebe konečně se budu moct připravit na oslavu. Tedy pokud se domů dostanu se všemi těmi dárky od fanoušků a spolupracovníků. ,,Konec." Zaslechla jsem než jsme se s Kimiko odebrali do maskérny aby jsme se převlékli a vyrazili domů.

(Seijūro)

Máme vše zařízené tedy až na hosty. Většina počítá s tím, že přijdou ale i tak je musím obvolat. Nejprve jsem zavolal Ryoutovi, pak Daikimu, následně Tetsuyovi a nakonec Yukiovi, u kterého byl Kazunari. Již mi zbývalo akorát zavolat Kataně, aby jsem se ujistil, že nezapomněla a že se nepokusí tomu vyhnout. Teď mi tak došlo,že se ještě musím nějak spojit s Taigou, aby jsem je pozval, ale to nemám tušení jak. Nevyměnili jsme si čísla takže to bude ještě těžký zajistit. No nic jdu zavolat té Kataně. ,,Píp...píp...pí...Ano tati?" Ozvala se Katana s nějakým hlukem v pozadí. ,,Ahoj Katano, chtěl jsem ti připomenout tu oslavu, aby jsi na ní nezapomněla a co se to tam děje?" Zeptal jsem se nakonec, protože mi to nedalo. Jsem na hřišti s Ryuuem, Tsubasa, Torio, Akio, Subaru, Toru a ty děcka ze včera. Nanami, Akihito a Kaito. Tedy pokud si to dobře pamatuji." Dořekla všechny ale stejně mi neřekla co se děje. No nechám to být. ,,Dáš mi prosím někoho z těch tří?" Zeptal jsem se a doufal že mě pochopila, protože toto bude asi nejjednodušší řešení mého problému. ,,Jistě. Akihito můj taťka s tebou chce mluvit." Zaslechl jsem z povzdálí. "Dobrý den, potřebujete něco?" zeptal se asi Akihito tedy pokud jsem zaslechl zprávně. ,,Ano mohl by jsi vyřídit Taigovi, že jste pozvaní na oslavu a popros Katanu, aby ti dala moje číslo pro něj." Řeknu stručně, co potřebuji po něm. ,,Jistě." Zaslechu ještě než to zavěsím. Tak další problém vyřešen. Řeknu si pro sebe nadšeně.

(Kaito)

Smáli jsme se, když jsem zahlédl Akihita jak s někým telefonuje. ,,Co se děje?" Zeptal jsem se hned jak jsem k němu a ke Kataně došel. ,,Byli jsme pozváni na něčí oslavu a mám dát tátovi číslo od tebe Katano." Podíval se prosebně na Katanu. ,,Jasan zde a je to oslava mojí sestřičky." Vysvětlila nám. ,,Aha." Řekli jsme unisymo s Akihitem. Nadechoval jsem se, že se Katany na něco zeptám, když v tom na mě a na Akihita zavolá Nanami. ,,Hoši psala mamka, že máme přijít za chvilku bude prý oběd!" Volala na nás jak šílená. ,,Vždyť jsme si ani nezahráli." Postěžuji si. ,,Tak si zahrajeme na té oslavě máme na zahradě hřiště tak to nebude problém." Navrhne Katana a všichni s ní souhlasíme. ,,No tak se mějte." Mávnu na rozloučenou všem a to samé udělají i ty strašila vedle mě. ,,Kdo bude poslední doma je shnilé rajče!" Zakřičí Nanami a my s Akihitem se hned rozběhneme za ní. 

Omlouvám se trochu méně slov a dokonce i po dlouhé době. Jsem ovšem v maturitním ročníku tak to se mnou a s příběhy nebude takový zázrak, ale snad nebudou takovéto mezery.