Kuroko no basket - next life

6. kapitola - Narozeninové ráno + hřiště

(Kiku)

Dnes mi je 16. Nemůžu se dočkat oslavy přijdou všichni. Dokonce jsem řekla taťkovi, jestli by nemohli přijít i ti ze včera. Ten kluk s červenýma vlasama je hrozně roztomilí. Doufám, že přijdou. Nakonec u nás Kimiko i se svými rodiči přespala. Katana z toho asi moc nadšená není. Nechápu proč moje sestra nenávidí Kimiko. Souhlasím s tím, že jsou rozdílné, ale to neznamená, že ji bude nenávidět. No nic je šest a mám hodinu na to se s Kimiko připravit a jít na focení. ,,Kimiko...vstávej máme práci." Třesu s ní. Kimiko otevře oči, sedne si a chvilku zpracováva, co jsem ji řekla. Mezi tím si dojdu do koupelny trochu zkulturnit. Jsem v koupelně asi pět minut než na mě začne ťukat Kimiko. Ignoruju ji a v klidu se do připravuji.

(Kimiko)

Kiku mě probudila. Trvalo mi ,nevím jak dlouho, zpracování toho, co mi řekla. Když mi to, ale už došlo tak jsem chtěla jít do koupelny se připravit na práci. Focení jak já jej miluji. To by, ale v koupelně nesměla být Kiku. ,,Kiku pohni chci se stihnout připravit." Mluvím na ni přes dveře. Jenže mě ignoruje. Toto je zcela normální rutina. Nakonec to vzdám a jdu nám zatím, mně a Kiku, vybrat oblečení. Jelikož jsme s rodiči neměli v plánu zde přespat tak si musím zase, jako vždy, něco od mojí BFF něco půjčit. Problém je, ale co?

(Katana)

Dospávám z noci, koukala jsem se na třináct duchů. Miluji horory, ale toto bylo slabý. No nic sním své hezké sny, když tu najednou slyším tu krávu Kimiko jak řve. Mám největší chuť ji jít dát ránu, ale jsem na to až moc líná. Nakonec se jen otočím na druhý bok a spím dál.

Jsem už v polospánku má sestra a ta kráva celou dobu řvali nemohla jsem pořádně spát. Před chvilkou bouchly dveře což znamená, že jsou fuč a já mám svůj vytoužený klid. Konečně usínám, když mi začne hrát mobil. ,,Budu zabíjet." Řeknu si pro sebe a zvednu mobil. ,,No konečně kde seš? Čeká se jen na tebe." začne na mě mluvit nejspíš Tsubasa. ,,Cože?" Jo jsem velmi originální, ale není se čemu divit, když prakticky ještě spím. ,,Hovno se klouže." Slyším z dálky. ,,Drž klapačku Torio." Stihne říct dotyčný, kdo mi volá. ,,Tak to asi nebude Tsubasa." Řeknu si pro sebe. Bohužel mi nedošlo, že jsem to řekla nahlas ,,Doufám, že si tím ne myslela mě." Řekne naštvaně, teď už vím určitě, Ryuu. ,,Neboj to by jsem si nedovolila." Řeknu už vzhůru. ,,To jsem rád a máš tak deset minut se sem dostat jinak jsi prohrála i s klukama sázku." zasměje se posměšně Ryuu. ,,Jasan hned jsem tam." Řeknu rychle zavěsím.

(Ryuu)

,,Jasan hned jsem tam." Odpoví mi rychle a než jsem stačil ještě něco říct tak zavěsila. Aby jsem vám vysvětlil, co se děje. Tak jsem se před týdnem vsadili. Já, Akia a Subaru proti Kataně, Tsubasovi a Toriovi. Budeme hrát zápas na deset bodů, kdo bude mít první vyhrává. Hlídat body by měl Toru, ale mě se to nelíbí bohužel není, kdo jiný by byl místo něho. ,,Tak co?" Zeptá se mě Subaru. ,,Pokud tady do deseti minut nebude vyhráli jsme." Odpovím se smíchem. Akia se zaraduje hned jak to do řeknu a já se Subarem se za šklebíme. Dvojčata se moc nadšeně netváří, ale to není moje věc.

(Nanami)

Vzbudila jsem se do ticha. Ano do ticha. Tak jsem vstala a šla se podívat dolů. Nikde nikdo jen na ledničce vzkaz od rodičů, že šli něco zařizovat. Ok teď otázka, kde jsou kluci? Když jsem se ještě jednou přesvědčila, že dole nikdo není tak jsem se vydala ke Akihikovi do pokoje. Když jsem otevřela dveře tak jsem se málem rozesmála. Kluci spali opření o sebe. Do šla jsem si pro mobil a vyfotil si je bohužel jsem zapomněla vypnout blesk.

(Kajto)

Jsem v polospánku už od doby, co někdo otevřel dveře, ale plně mě probudil až blesk. Bylo mi jasné že mě někdo fotí což se mi ani trochu nelíbilo. A taky mi bylo jasný, kdo to je. ,,Nanami jestli tu fotku někam dáš tak tě zabiju." Řekl jsem ji narovinu. Nic dalšího jsem neslyšel, Taky jsem nemohl, protože to strašidlo na mě skočilo. Bohužel mi celou dobu nedocházelo, že jsem usnul s Akuhikem opřeným o mě. Takže jsem spadl na něj.

(Akihiko)

Spím, když na mě někdo spadne a začne mě částečně dusit. Nevím, kdo to byl a během chvilky ze mě sleze a už slyším jen smích. ,,Blázni." Řeknu svým praštěným sourozencům, když se rozkoukám. ,,Já nejsem to naše sestřička." Řekne se smíchem Kajto. ,,Kecy Kajto jsme v tomhle ohledu stejní." Řekne Kajtovi Nanami. Podívám se na ty dva. Ty paka začali oční souboj. Dostal jsem škodolibý nápad. Nenápadně jsem si sedl a pořádně chytil deku. Ti dva si mě nevšímali. To je bod pro mě. Trhl jsem dekou a moji milovaní sourozenci se rozplácli na zemi. Začal jsem se nekontrolovatelně smát. Nakonec se ke mě přidali.

(Kajto)

Když jsme se dostali všichni z Akihikova pokoje tak jsme se šli najíst. Během jídla napadlo Nanami dojít na Basketbalové hřiště, které jsme včera viděli. Souhlasil jsem i Akihiko nakonec souhlasil. Šli jsme se obléct a pak jsme vyrazili. Já si pro jistotu vzal sebou i peníze, kdyby jsme tam skejsli. Akihiko se vrátil ještě pro míč a šlo se na hřiště.

(Subaru)

Katana to stihla jen tak tak. S bráchou by jsme na ni byli dost naštvaní. Teď jsme v polovin hry a náš tým vede o bod. Tsubasa mi při hraje, když se přede mnou objeví Subaru a sebere mi míč. Zmetek. Katana mu byla v patách už měla skoro míč, když Subaru nahrál Akiovi a ten si hodil bez potíží koš. ,,Do prdele." postěžoval si Tsubasa. ,,Hlemejždi." zaslechnu někoho řvát. ,,Nanami okamžitě mi naval ten mobil." Zaječel někdo jinej. Všichni jsme se otočili a dívali se, kdo to řve. Bohužel byl dotyčný u nás. Tedy respektivě u mě a jak si se nedíval na cestu a spadl i se mnou na zem.

(Akihiko)

Doběhl jsem k hřišti, kde se Kajto smál na celé kolo a Nanami ležela na někom. Aby jsem vysvětlil jak jsme se dostali k této situaci. Bylo to takto Nanami sebrala Kajtovi mobil ten se naštval a pronásledoval ji. Já jsem v poklusu běžel za nimi. To myslím by mohlo k vysvětlení stačit. Teď zpátky do reality. Kajto si od Nanami sebral mobil, ale furt se smál to i zbytek osazenstva, které to vidělo. Porozhlédl jsem se a zjistil že to jsou lidi ze včera. Jeden mě pozoroval pokud si dobře pamatuju tak to je Ryuu, ale jistý si nejsem. Nenápadně se schovám za Kajta a sleduji počínání Nanami.

(Kaito)

Furt nemůžu z toho, co jsem viděl. Částečně jsem se, ale uklidnil, když jsem se za mě Akihiko schoval. Podíval jsem se po všech kdo tu byli. Byli to dětska ze včera. A nějaký černovlásek pozoroval Akihika. Přimhouřil jsem na něj oči a on se ušklíbl, ale zrak neodvrátil. Nechal jsem jej bej a podíval se na Nanami ta už byla ve stoje a omlouvala se tomu klukovi, kterého shodila. ,,Nanami v poho?" Musel jsem si trošku rejpnout do sestry. ,,Jasan, ale asi si nezahrajeme." Odpoví mi.

(Ryuu)

Sourozenci ze včera si zde chtěli zahrát tak proč ne. Ušklíbl jsem se v duchu. ,,Když vydržíte až do hrajeme tak si můžeme zahrát proti sobě." Řekl jsem a stále pozoroval toho červenovláska, myslím že se jmenuje Akihiko. Včera jsme to řešili, ale stále si to nepamatuji. Byl schovaný za svým bratrem. Dneska mi přišel ještě roztomilejší než včera. ,,Myslím že můžeme, co vy dva na to?" Zeptá se modrovlásek sourozenců. ,,Jasan." Souhlasí holčina. ,,Hmm." Přikývne červeňka. ,,Ok, nám to taky neva, kdyby tě to zajímalo Ryuu, ale jaksi si nepamatuji vaše jména takže se zase představíme." Řekla svá pravidla Katana. Nad jejím proslovem jsme se všichni rozesmáli. ,,Sorry Katano, ale u vás mi bylo jasný, že budete souhlasit." Zasměju se. Katana na mě ukáže prostředníček, ale jinak nic jiného neudělá. ,,Zdá se že budu muset začít." Řekne se smíchem potichu bělovláska. Její bratři vyprsknou smíchy. ,,Sklapněte." Oboří se na ně, ale s nimi to nic neudělá a dál se smějí. Povzdechne si. ,,Idioti, moje jméno je Nanami. Modrovlasý je Kajto a Červeno vlasý je Akihiko." Představí sebe i své sourozence. ,,Ryuu." Řeknu pouze. to po mě zopakují všichni ostatní. ,,Jdem hrát." Řekne enrgicky Akio. Všichni se pousmějem a jdem hrát tedy až na Nanami, Kajta, Akihika a Toru. Ale to asi jasný.