Deštná ulice
Čerstvě po dešti
Zrezivělý parapet
Na který kapají kapky
Kap kap kap
Z okenice.
A v jedné té kapce
Je schovaná melodie.
A v té melodii
Je schovaná rozpustilá myšlenka.
Už mě začíná nudit život jaký teď žiju. I přes to jak je proměnlivý, nevyzpytatelný, krásný, plačtivý, zamilovaný, stále nějakého děje plný, možná trochu uzavřený. Nebo je to možná právě pro to všechno.
Už mě začíná nudit život jaký teď žiju. Chci jednoho dne nepřijít domů. Chci si jít hrát s listím, číst knížky s nohama v planetární řece, pozorovat hvězdy a dělat na ně vtipné obličeje, pustit nirvanu a při ní tančit tango, fotit úsměvy a ztrápené oči na ulici, utápět se v ledovém kafi a pozorovat chlad za okny, chci se smát, chci plakat, chci pozorovat, chci se bavit, chci ze sebe udělat prvotřídního šílence!
Chci na to vše mít čas.
Můj vnitřní blázen už se dožaduje pozornosti.
A ta kapka
S mírným šplouchnutím
Dopadne na parapet zkrátka
Roztříští se
Tiše plaká
A směje se.
YOU ARE READING
Poezie psaná snem
PoetryJen poezie Teple podzimních dnů Kdy jen za ní mi z očí lije Plno růže trnů Nebo na obloze září Jak moc ho miluju A doufám že se nikdy nevypaří /4/
