Slyším ty hlasy
Povědomě nepříjemné hlasy
Které kradou mi domov
A zároveň mi ho dávají
Nemůžu ty hlasy poslouchat
Budu je slyšet pořád
Na každém mém kroku
Každou mou chvíli
Bez útěku
A tak procházím se hořícím městem
Schovávám se pod šedivě výraznou mikinou
Snažím se věřit
Že ty dveře
Zničitelné stejně lehce jako kousek papírku
Mě oddělí od tohoto světa
Ve kterém musím žít
Přežít
Ale oni mě od toho světa držet nedokážou
Kdo kdy slyšel o tom, že by byl papírek nezničitelná stěna?
A tak jenom doufám
Že tohle hořící město
A tahle šedivě výrazná mikina
Unese mě od toho všeho
Unese mě z téhle reality
Udělá mé 4 papírkové stěny nezničitelné
A žádný z těch bezvýznamných cizích životů
Mi nesfoukne tuhle krabičku z karet
Protože už to udělaly
Tyhle životy a hlasy
A už je nechci znovu
Nejsem si jistá že je zvládnu
Uneste mě od toho
Hořící města
A šedivě výrazné mikiny
Prosím
Je tohle celé jen metafora?
ČTEŠ
Poezie psaná snem
PoetryJen poezie Teple podzimních dnů Kdy jen za ní mi z očí lije Plno růže trnů Nebo na obloze září Jak moc ho miluju A doufám že se nikdy nevypaří /4/
