Proč všechno to zlé
Se už zase vrací
Když zdálo se
Že se to třeba konečně vytrácí
Proč vše se zase vrátilo
Jako bolesti bumerang
Aby mou radost zase ubilo
Ani ten zdánlivě největší tank
Nedokáže můj bumerang
Zastrašit zpátky do kouta
A nechat ho tam schovaného
Jenom jako vzpomínku na MOJE pouta
Protože je to to jediné
Co na sobě ještě poznávám
(k čemu se nerada doznávám)
Něco mě teď strašně sužuje
Stejně jako před těmi prosněnými měsíci
Je to jako probudit se znovu
Do reality hororu
A hledáš další komoru
S olověným klíčem
Kam bys tohle všechno zamknul
A nechal to tam
Jenom jako pozůstatek tvého minulého já
Které jsi tak dlouho hledala
A pak to v mžiku
Jako lusknutím prstu
Zase všechno ztratila.
(zanechala jsi tady moc nepořádku, který tohle všechno zase probudil)
Bez energie a se strachu smutkem
Znovu
Znovu
Znovu
Znovu
Znovu
A zase
Znovu
आप पढ़ रहे हैं
Poezie psaná snem
कविताJen poezie Teple podzimních dnů Kdy jen za ní mi z očí lije Plno růže trnů Nebo na obloze září Jak moc ho miluju A doufám že se nikdy nevypaří /4/
