Jak Oklamat Pána Zla[CZ]

11.

,, Vítám tě má drahá vnučko, už jsem tě očekával."
Ozvalo se od dveří. Byla jsem jediná otočena zády ke dveřím a tak jsem viděla, jak všichni své pohledy sklopili k zemi. Měli takový strach.
,, Severusi." Řekl jméno mého kmotra, jenž se na něj podíval.
,, Můj pane, přišla za mnou a žádala, ať ji za vámi vezmu." Promluvil Severus a já se konečně otočila. No byl to hnus, Voldemort byl odporné monstrum.
,, Ou dědo, nečekala jsem, že budeš vypadat až takhle , válka ti nesvědčí." Promluvila jsem a snad všichni v místnosti zalapali po dechu. Měla jsem nyní obrovské sebevědomí a to, že jsem Riddlová ze mě dělalo neobyčejně mocnou.
,, Obrovská moc něco stojí Natalie, mě bohužel stála krásu." Odvětil.
,, Proč ses rozhodla sem přijít?" Zeptal se možná i trošku překvapeně. Nejspíš nečekal, že přijdu tak brzo.
,, To jsem si všimla." Řekla jsem si spíš pro sebe a pak pokračovala.
,, Chci ti přece pomoct, však víš, s vládou kouzelnického světa a s vražděním mudlovských šmejdů." Řekla jsem. Voldemort vypadal uchvácen mou hranou radostí z války.

,, Běžte všichni do zasedací síně, svolávám naléhavé zasedání." Zahřměl místností Voldemortův hlas a všichni se vydali z místností pryč.
,, Ty tu samozřejmě zůstaň." Díval se na mě, avšak Bellatrix se na něj otočila. Myslela, že mluví na ní. Když zahlédla, na koho směřuje jeho pohled, dotčeně odešla.
Když za posledním smrtijedem klaply dveře, Voldemort spustil.
,, Nečekal jsem tě tu, avšak můžu ti vložit do dlaní veškerou mou důvěru?" Zeptal se a upíral na mě svůj pohled.
,, Nežádám po tobě veškerou důvěru. Jen tvoji snahu to se mnou zkusit a možná mi i časem zkusit důvěřovat. Ačkoli jsem tě vždycky nenáviděla, postupem času ta nenávist opadla a mě došlo, že jsi vlastně moje rodina. Moje jediná rodina." Řekla jsem a snažila se nahodit smutný výraz. Myslím, že se podařilo a on mi uvěřil. Tak lehké pro mě bylo oklamat pána zla a myslím, že už mi dokonce i na půl důvěřuje.
,, Dobrá tedy, nezklam mě dítě. Jdeme." Řekl, otočil se a vyšel ven ze dveří. Já si to samozřejmě cupitala za ním. U velkých dveří na konci chodby jsme se zastavili. Otevřel je a hlavou mi pokynul ať jdu dovnitř. Vešla jsem a všechny pohledy se upřely na mě. Ušklíbla jsem se. Poté vešel Voldemort a všichni sklonili hlavy ke stolu.
,, Pojď, musíme ti najít místo u stolu." Řekl. Vydal se do čela stolu a já za ním. Posadil se a já zůstala stát vedle něho, na pravé straně seděl Severus. Naproti němu Bellatrix Lestrangeová.
,, Kdo je ochoten uvolnit mé vnučce místo?" Zeptal se, ale nikdo nijak nereagoval.
,, Nikdo? Budeš to ty Luciusi?" Přemístila jsem svůj pohled na plavovlasého muže. On zvedl pohled od stolu a se strachem se podíval na Pána zla.
,, Můj pane?" Zeptal se překvapeně Lucius, avšak Voldemort jeho slova utl pohybem ruky.
,, Můj pane, můj pane. Bellatrix!" Zahřměl Voldemortův hlas a smrtijedka se na něho s trhnutím podívala.
,, Koho bych měl vyhodit od stolu? Moje vnučka zastoupí jeho místo samozřejmě." Po celou dobu ji sledoval přísným pohledem.
,, Nejspíš moji sestru. Vždyť ani nemá znamení zla." Vyjekla a já se podívala na Narcisu. Měla strach, ale ne z Voldemorta. Strach z toho, že bude muset opustit své místo u stolu a nebude tak už dále na blízku svému synovi. Strnula a svého syna chytila za ruku, kterou pustila hned jak jí došlo, že by se to pánu Zla nelíbili. Ten však sledoval jen mě. Proč se teda trochu nepředvést a neudělat dojem?
,, Ale, ale. Myslím, že jsi zradila svou sestru, Bellatrix." Řekla jsem a přešla k bellatrix. Trochu sebou cukla.
,, Vyhazuješ od stolu smrtijeda jen kvůli tomu, že nemá na předloktí znamení zla? Je snad méně než ty? Vyhazuješ od stolu matku svého synovce? Svoji sestru?" Zašeptala jsem těsně u ní. Mlčela.
,, Bellatrix, odpověz ji." Promluvil Voldemort a já nečekala že bude na mojí straně. Přece jen Bellatrix pro něj žila, její srdce tlouklo pro něj, dýchala pro něj a on ji sprostě vyměnil za vnučku, které zabil otce. Rodina je mocná.
,, A-ano. Není smrtijedem, jako my ostatní. Není fér, aby ona neměla znamení zla, ale měla místo u stolu." Řekla rozklepaným hlasem Bellatrix. Vyhrnula jsem si oba rukávy a dala před ní obě mé předloktí.
,, Vidíš znamení zla?" Zeptala jsem se a ona zakroutila hlavou.
,, Jsem smrtijedem, jsem vnučka Pána zla. Mám taky odejít jen proto, že mou ruku nezdobí znamení zla, jako tu Cissinu?" Zeptala jsem se mezitím, co jsem si stahovala rukávy dolů. Nikdo u stolu se ani nepohl. Myslím, že jsem si vybudovala respekt.
,, Ne, to ne. Vy jste vnučka našeho pána." Zašeptala.
,, A narcissa je tvoje sestra a hlavně je to matka a manželka smrtijedů, kteří znamení zla mají. Rodina, nerodina. Má větší právo u tohoto stolu sedět, než ty. Teď se zvedni a vypadni." Řekla jsem naprosto klidným hlasem a ona na mě vystrašeně koukla. Možná jsem si dovolila až moc, ale musím vyzkoušet, co si můžu a nemůžu dovolit.
,, To přece..Můj pane?" Řekla a podívala se na Voldemorta. Otočila jsem se na Voldemorta a zjistila, že jeho pevný pohled směřuje jen na mě. Usmál se a přišlo mi, že je na mě pyšný.
,, Slyšela jsi svou paní, Bellatrix. Odejdi." Ani jednou o ni nezavadil pohledem. Bellatrix se smutně zvedla a pomalu odešla z místnosti.
,, No posaď se Natalie. Místo je nyní tvé." Řekl a já se usmála. Sedla jsem si tedy na místo naproti Severusovi.
,, Představuji vám vaši paní. Emu Natalii Raddlovou. Krutou, neústupnou, nelítostnou. Teď mě omluvte. Zasedání dál povede Severus."řekl Voldemort a odešel. V místnosti se rozhostilo ticho.
,, Draco. Ukaž prosím Emě svůj pokoj. Žádný volný není, ale pán zla to jistě brzy zařídí. Mezitím budete spolu. Myslím že nebude problém přičarovat postel a taky jste spolu chodili do školy." Řekl Severus a já mu ústy naznačila ,,děkuji,, mezitím, co jsem se zvedla a následovala Draca ven z místnosti.
Šli jsme v tichosti a došli po schodech až k dveřím, u kterých se Draco zastavil a z kapsy vytáhl klíč, jimž dveře odemkl a my vešli dovnitř. Jen co za náma zabouchl dveře, vběhla jsem mu do náruče. Tak moc mi chyběl.
,, Konečně, na tohle jsem se těšil snad celou věčnost." Zašeptal mi do vlasů.