Jak Oklamat Pána Zla[CZ]

1. část

,, Probouzí se, má paní." Uslyšela jsem tlumený hlas. A hned poté druhý.
,,Tak běž od ní dál, nebo jí vylekáš, Dobby." Řekl ten druhý hlas a melodicky se zasmál. Byla to žena, bez pochyby. Snažila jsem se od sebe rozlepit svá oční víčka a když se mi to povedlo, myslela jsem, že dostanu infarkt. Nad mojí hlavou na mě ze zhora hleděly dvě velká kukadla a zkoumala každý můj pohyb.
,, Říkala jsem to, podívej, jak je vyděšená. " Řekla ta žena a přešla dostatečně blízko, abych si ji mohla prohlédnout. Zelený hábit, šedivé vlasy, špičatý klobouk. Bez pochyby čarodějka.
,, Omlouvám se, má paní, Dobby nechtěl, Dobby je špatný skřítek." Začalo plakat to malé stvoření a hlavou začalo mlátit do zdi vedle postele.
,, Ne, prosím přestaň,nic se nestalo." Promluvila jsem a snažila se brečícího skřítka vzdálit od zdi. Nakonec se mi to povedlo.
,, Dobby, běž za ostatními skřítky." Promluvila žena, která s námi byla v místnosti a věnovala Dobbymu upřímný a milý pohled. Když odešel, promluvila.
,, Jsem Minerva Mcgonagalová, profesorka přeměňování a ředitelka Nebelvírské koleje." Představila se mi a věnovala mi milý a uklidňující úsměv.
,, Já jsem Ema Natalie Raddelová a abych pravdu řekla, stále jsem zmatená. Jeden den mi umře matka, druhý den zjistím, že moje máma uzavřela jakýsi pakt s ředitelem kouzelnické školy, že až umře, půjdu na tu školu studovat a další den se probudím nejspíš v jakési pracovně. Promiňte,ale jsem opravdu zmatená."
Vyhrknu ze sebe rychle a v očích mě zaštípou slzy. Žena si sedne vedle mě do měkkých bílých přikrývek a chytne mojí ruku do té své.
,, Úplně chápu tvé pocity, všechno ti vysvětlím. Jak jistě víš, tvoje máma i tvůj otec byli mocní kouzelníci. Poté,co byl tvůj otec zabit tvým dědečkem se s tebou tvoje matka ukryla, jelikož jsi jako poslední a nejmladší dědic Salazara Zmijozela, mohla Vold..Ty víš komu dopřát moc, po které tak moc touží. Proudí ti ale také v žilách krev Godrika Nebelvíra a to je pro něj výhodné. Kdyby tě měl, mohl by s tebou dělat velké věci, o kterých by se jemu, ani nikomu nikdy ani nesnilo." Dořekla to a mě po tváři stekla jednou slza,kterou jsem ihned setřela svou dlaní.
,, Takže jsem vlastně živá zbraň, která dokáže pomoct světu,ale zároveň ho i zničit, chápu to dobře?" Zeptala jsem se.
,, Vlastně ano, a teď pojď, převleč se do hábitu a vyrazíme do velké síně."
Usmála jsem se na profesorku Mcgonagalovou a když odešla, začala jsem si oblékat hábit.
****
Mezitím ve velké síni:
,, Vidíte to? Moudrý klobouk, to znamená jen jedno." Promluvila Hermiona Grangerová a na vidličku si nabrala míchaná vajíčka, která si poté vložila do úst a slastně přivřela oči.
,, Ano, vypadá to, že přijde nový student. Kolik mu asi bude? Jak bude vypadat? Bude to holka nebo kluk?" Začal se Ron ptát na otázky, na které by odpověď zajímala každého ve velké síni, avšak nikdo kromě ředitele Brumbála a profesora Snapea totožnost neznámého studenta neznali.
,,Ronalde notak, to už ti Levandule úplně vymila mozek? Jak bychom to asi mohli vědět?" Obořila se Hermiona na svého dlouholetého kamaráda.
,, Hermiono, co ti zase přeskočilo? Harry, tak řekni taky něco." Otočil se Ron na svého přítele, který narozdíl od nich jen nepřítomně seděl a přehraboval se vidličkou ve svém salátu, jakoby v něm snad hledal poklad nebo co.
,, Notak Harry!" Promluvila Hermiona trochu hlasitěji než zamýšlela a tak se nevyhla opovrživým pohledům od svých spolužáků. Zamávala Harrymu rukou před obličejem a ten, jakoby se probral z tranzu vzhlédl a unavenýma očima koukal na své přátele.
,, Omlouvám se,co jsi říkala?" Zeptal se.
,, Přijde nový student, podívej, moudrý klobouk už je připraven." Řekla Hermiona a ukázala na židličku, na níž se vyjímal starý Moudrý klobouk.
,, Já vím, měl jsem sen." Řekne Harry a jeho dva kamarádi nemohou uvěřit tomu, co jim právě teď řekl.
,, Cože? Proč jsi nám to neřekl?" Řekla mírně vytočeně Hermiona.
,, Viděl jsi, kdo to bude?" Zeptal se Ron a Harry kývl hlavou na souhlas.
,,Tak Harry, nenapínej nás, kdo to je?" Zeptala se Hermiona, ze které už naštvání na Harryho, z důvodu, že jim už dřív nesdělil svůj sen, naprosto odpadlo.
,, Nevím přesně, měla by to být dívka" řekl Harry a odmlčel se, jelikož se dveře velké síně otevřely a dovnitř vešla profesorka Mcgonagalová, vedle níž si to sebevědomým krokem mířila přímo na konec velké síně krásná dívka, kterou všichni propalovali pohledy. Bylo jí to nepříjemné, avšak nedala na sobě nic znát. S profesorkou se zastavily až před stoličkou, na níž byl položen moudrý klobouk.
,, Dovolte mi,abych řekl pár slov. Chtěl bych mezi námi přivítat novou studentku, Emu Natalii Riddelovou. " Najednou celá velká síň utichla. Bylo slyšet jen jak jednomu studentovi vypadla vidlička a upadla na kamennou podlahu a záchvat kašle. To nebyl nikdo jiný, než Harry Potter, který ve chvíli kdy ředitel Brumbál vyslovil její jméno zrovna pil dýňovou šťávu. Hermiona se ujala role jakési zachránkyně a začala Harrymu bouchat do zad, který jí stále ve snaze rozdýchat tekutinu ve své dýchací soustavě, s tichým díky poděkoval.
,, Chovejte se k ní hezky, chápu, že máte obavy, ale nemusíte, věřte ji tak, jako ji věřím já, vkládám v ní veškerou svou důvěru. Nechci po vás, aby jste udělali to samé, ale nebuďte zlí a odsuzovační. " Dořekl to a posadil se zpátky na své místo. Ema se usadila na stoličku a na hlavu jí byl nasazen moudrý klobouk.
,,To se podívejme, koho to tady máme. Musím říct, že jsi jiná než tvůj otec a praotec, tvé úmysly jsou čisté a odvaha je také na místě. Koluje ti v žilách krev zakladatele Bradavic a ne jednoho, dokonce dvou. Ach ano, Salazar Zmijozel a Godrik Nebelvír. Máš předpoklady pro obě koleje. Vlastnosti jak hrdých lvů, tak proradných hadů. Je to těžká volba, avšak jen v jedné z těchto kolejí je člověk, kterému je určeno v tobě probudit lásku a kterému je určeno, abys ty probudila lásku v něm. Ať je to tedy ...Zmijozel!" Dořekl a Ema seskočila ze stoličky, aby se mohla usadit mezi její spolužáky z koleje, kteří bez přestávky skandovali: ,, Máme Riddelovou!" Jen jeden se však vyhl hloupému řvaní a raději dívku sledoval svým ledovým pohledem. Když zaznamenala jeho pohled, vytvořila se mu vráska mezi obočím, ale pohled od ní neodtáhl. Pohled mu opětovala a v jeho očích hledala to, jak se asi cítí. Marně. Celou tuhle scénku sledoval s přihlouplm úsměvem Albus Brumbál, neboť jen on věděl, jaká bude jejich budoucnost a co jim život připravil.