30 podob Antonyho Starka

16.Kapitola

,,Tony, asi je to tady! " zavolala jsem. Podlomila se mi kolena pod sílou kontrakce, ale Tony mě zachytil.
,,Praskla mi voda," konstatovala jsem. Tony začal pobíhat po Toweru a hledat tašky s věcmi do porodnice.
Rychle jsme vyjeli. Tony stihl překročit snad všechny rychlostní limity. Důležité ale bylo, že jsme dojeli včas.
Ihned si mě vzali na sál, porod se totiž rozběhnul moc rychle. Byla to příšerná bolest, ale uklidňovala mě Tonyho přítomnost. Držel mě za ruku, byl sice bledý, ale šeptal mi uklidňující slůvka. Hlava se mi točila, vlasy se lepily k čelu. Konečně se pokojem rozlehnul dětský křik a dítě mi přiložili k hrudi.
,,Máte holčičku, " pronesla sestra.
,,Emili," podívala jsem se na své miminko, nádherné miminko, a pak se mi zatmilo před očima.

***

,,Zástava! " vykřiknul doktor, a Tonyho odtáhli pryč, i když se vzpíral.
,,Grace," vykřiknul a sledoval lékaře, jak klečí nad jeho ženou a resuscituje ji. Malá Emili jakoby cítila, že je něco v nepořádku, se dala do pláče.
Tony se zhroutil na židli a schoval obličej do dlaní.
Byly to nekonečné minuty plné zoufalství, než doktor opustil sál a přišel k Tonymu.
,,Je mi líto, " dál už Tony nic nevnímal. Zhroutil se zpět na židli a po tvářích se mu začaly řinout slzy.
,,Jak jste ji mohl nechat umřít!" vykřiknul. ,,Proč jste jí nepomohl! "
,,V jejím stavu je zázrakem, že zvládla vaši dceru porodit. Držte se kvůli tomu dítěti," poplácal ho lékař po rameni a odešel.
,,Pane Starku, Vaše dcera," přišla sestra a podala mu uzlíček.
Tony si vzal dítě do náručí. V tu chvíli začal nefalšovaně plakat. Byla jí tak moc podobná. Ty oči, ten nos, ta ústa...
Dítě vycítilo jeho neklid a začalo poplakávat.
,,Ššš, neplač, Emili, moje krásná Emily," pronesl Tony. ,,Podíváme se na mámu?" zeptal se a vešel na sál. Ležela tam klidně a nehybně. Vypadala, jakoby spala.
Tonymu se zatočila hlava, když ji na rozloučenou políbil na čelo a pozpátku vyklopýtal ven. Na tohle neměl sílu. Jeho srdce puklo na miliony kousíčků.