30 podob Antonyho Starka

10.Kapitola

Ráno jsem se probudila a bylo mi zle... Hodně zle. Ihned jsem utíkala k záchodu a začala zvracet. Jak rychle má nevolnost přišla, tak také odešla. Svedla jsem to na nějaké špatné jídlo a s pokrčením ramen odešla do kuchyně. Zastavila jsem se ale ve dveřích, protože to, co se tam odehrávalo, mi naprosto vyrazilo dech. Stál tam Tony s nějakou blondýnou a líbali se. Do očí mi vhrkly slzy.
Tony si mě všimnul a odstrčil ji.
,,Stále tě miluju, Tony, " řekla ta žena a já se rozběhla pryč, takže jsem Tonyho odpověď neslyšela.
,,Grace, počkej!" utíkal za mnou Tony.
,,Nech mě být Starku! Odcházím. Tohle bych si o tobě nikdy ani nepomyslela! " vykřikla jsem a vběhla do výtahu. Tony na ně zabušil.
,,Není to tak, jak to vypadá! Vysvětlím ti to! " zaslechla jsem, ale výtah se už pomalu rozjel dolů.
Zavolala jsem Happymu, aby pro mě přijel. Čekal dole u výtahu. Vběhla jsem mu do náruče a naplno se rozplakala. Nic neříkal, jen mě objal kolem ramen a vedl pryč z téhle proklaté budovy. Posadil mě do auta na místo spolujezdce a vyrazili jsme ke mě domů.
,,Co se stalo? " prolomil Happy ticho narušované pouze mými vzlyky.
,,Stark.. Nevím, jestli se ti to doneslo, ale chodili jsme spolu. Byl skvělý, myslela jsem si, že to bere vážně, ale teď jsem ho našla v kuchyni, jak se líbá s nějakou blondýnou!" utřela jsem si proud dalších slz, které mi vytryskly z očí.
,,Já jsem si řikal, co tady Pepper dělá, když jsem ji ráno viděl ve Stark Tower. A co ti k tomu Tony řekl?" pozvednul obočí Happy.
,,Není to, jak to vypadá a já ti to vysvětlím. "
,,No a vysvětlil ti to? "
,,Ne, nedala jsem mu k tomu prostor. Byly by to jen takové ty klasické výmluvy," zakroutila jsem hlavou a povzdechla si.
,,Tony není zrovna ten typ člověka, který se vymlouvá. Měla bys mu dát šanci," pravil Happy.
,,Byla jsem pro něj jen děvka na pár nocí, " prskla jsem vztekle.
,,Jak myslíš," povzdychnul si Happy. ,,Kdybys cokoliv potřebovala, tak se mi ozvi."
Vysadil mě u domu mé mámy. Bez kufru, bez věcí, s prázdným srdcem jsem stanula na prahu jejích dveří. Zhluboka jsem se nadechla a zazvonila.
Dveře se otevřely a já v tu chvíli padla mámě do náruče. Ano, bylo to přesně jako v nějakém filmu, až na to, že tohle byla realita... Krutá a v té nejčistčí podobě.
Častokrát jsem slýchávala, že láska bolí a je to jedno dlouhé a nekonečné trápení. Takovouto bolest jsem ovšem nečekala a byla o to silnější, že ji ovlivňovala zrada osoby, které jsem bezmezně důvěřovala. Ten člověk si mou lásku nezasloužil a přesto jsem jej milovala. Byla to hloupost a pošetilost. Mé srdce se rozletělo na milion kousků, které nepůjdou už nikdy slepit dohromady.