30 podob Antonyho Starka

15.Kapitola

,,Slečno Grace Johnesová, berete si zde přítomného Antonyho Starka za svého manžela? Budete ho milovat ve zdraví i v nemoci? Chudobě i bohatsví? I přes všechny překážky? " zeptal se kněz.
,,Ano," odpověděla jsem.
,,Pane Antony Starku, berete si zde přítomnou Grace Johnesovou za svou manželku? Budete ji milovat ve zdraví i v nemoci? Chudobě i bohatsví? I přes všechny překážky? "
,,Ano," odpověděl Tony.
,,Prohlašuji váš sňatek za uzavřený. Můžete políbit nevěstu, " pronesl kněz.
Tony se ke mě sklonil a lehce mě políbil. Do polibku jsem se usmála. Ozval se hlasitý potlesk a následovala ho řada gratulací a všechen ten shon spojený se svatebním obřadem. I když Tony nesnáší tradice, tak jsem hodila svou kytku do davu. A víte, kdo ji chytil? Natasha.
Cestou autem k místu oběda a následující oslavy, jsme seděli s Tonym v autě a drželi se za ruce.
,,Tak jak se cítíte, paní Starková? "
,,Úžasně, pane Starku. Obzvlášť teď, když mám vedle sebe svého dokonalého manžela."
,, Myslíš si, že jsem dokonalý? " mrknul na mě Tony.
Zasmála jsem se a políbila ho na tvář.
,,Ten nejdokonalejší," zašeptala jsem mu do ucha.
,,A ty zase ta nejkrásnější ženuška, jakou jsem si kdy mohl přát," pohladil mě po pomalu se zvětšujícím se těhotenském bříšku.
,,Jak se má malý Tony?"
,,Kope," zasmála jsem se. ,,Jak si můžeš být tak jistý, že to bude Tony? Co když to bude třeba Emily?" pozvedla jsem obočí.
,,Chceš, aby to byla Emily? " podíval se na mě najednou zcela vážně.
,,Pokud to bude dívka, byla bych ráda za tohle jméno. Pokud to bude chlapec, souhlasím s tvým návrhem, aby to byl Tony. "
Tony se sklonil k mému bříšku.
,,Slišel jsi? Pokud budeš chlapeček, tak budeš mít jméno po svém geniálním tátovi, souhlasíš?" promluvil.
Zasmála jsem se. ,,Ty jsi doopravdy neskutečný," zakroutila jsem hlavou.

Oslava byla skvělá. Všichni pili, jedli a smáli se. Tančili jsme a užívali si všech společných chvil, které nám ještě zbývaly. Později na mě začala padat velmi intenzivní únava. Stávalo se mi to čím dál častěji, což nebylo dobrým znamením. Cítila jsem, jak mé tělo den ode dne slábne. Už jsem i několik kilo zhubla. Během těhotenství by tomu ale mělo být naopak. Posadila jsem se na židli a zatřepala hlavou, abych se zbavila těchto negativních myšlenek. Místo toho jsem raději pozorovala veselou náladu, která se s postupně zvětšujícím obsahem alkoholu v krvi ještě víc uvolňovala.
Zvedl se mi žaludek a musela jsem odběhnout na záchod. Jakmile se mi udělalo lépe, tak jsem spláchla a vypláchla si pusu vodou.
,,Jsi v pořádku? "zeptala se ustaraně Natasha, která zrovna přišla a zůstala stát ve dveřích.
,,Jo, nic mi není," usmála jsem se na ni povzbudivě.
,,Jsi si jistá? Ve tvém stavu to není legrace, " zamračila se Nat. ,,Jsi hrozně bledá a pohublá."
V tu chvíli to ze mě prostě vypadlo, aniž bych to byla schopná zadržet. ,,Tonymu neříkej, že se mi udělalo špatně. Nechci mu přidělávat starosti. Pravdou je, že jsem vážně nemocná a Tony o tom ví. "
Nat se tvářila neutrálně, v očích se jí zračil smutek.
,,Co ti je?" zeptala se.
,,Mám leukémii, " povzdechla jsem si.
,,A nejde to-"
,,Ne, " přerušila jsem ji ihned a sledovala, jak se její oči plní slzami. ,,Tohle už nejde vyléčit. Mám před sebou posledních pár měsíců. "
Pevně mě objala.
,,Můžeš mi něco slíbit?" zeptala jsem se jí a stisk jí opětovala.
,,Cokoliv, " zašeptala.
,,Pomož, prosím, Tonymu s dítětem. Nechci, aby na to byl sám."
,,Na to se spolehni. Budu pro něj ta nejlepší teta pod sluncem. "