30 podob Antonyho Starka

14. Kapitola

Tonyho jsem poprosila, aby s dotazy počkal, než budeme doma. V autě panovalo trapné ticho a i cestou výtahem. Jakmile jsme usedli na gauč,  Tony ihned spustil: ,,Co se děje? Je všechno v pořádku? Proč jsi mě poslala na chodbu? Co ti ten doktor řekl? "
Musela jsem si povzdechnout. Tohle bude ten nejtěžší rozhovor v mém životě. Jak mu jen jemně říct, že umírám?
,,Tony," chytila jsem ho za ruku, ,,jsem nemocná, " řekla jsem mu vše otevřeně. V jeho tváři se mihlo mnoho emocí.
,,Jak nemocná?" zašeptal a pevně stisknul mou ruku.
,,Ve 12 mi diagnostikovali rakovinu," řekla jsem opatrně. Na Tonym bylo vidět, že má na krajíčku. ,,Tehdy to už vypadalo, že je to má poslední hodinka. Nikdo mi nedával šanci na přežití větší než 5%. Tehdy jsem se z toho ale zázrakem dostala. Jenomže před rokem jsem začala mívat bolesti a při pravidelné kontrole mi ji našli zase. "
,,Co za typ rakoviny máš?"
,,Leukémii. "
Tony se opřel lokty o kolena a obličej schoval do dlaní. Začal se mírně třást.
,,Proč jsi mi to neřekla dřív? Mohl jsem ti sehnat lékaře, mohl jsem ti pomoct!" zvedl ke mně pohled, tváře se mu leskly od slz.
,,Jedinou možností by byla transplantace kostní dřeně a chemoterapie. Odmítla jsem to hned, jak mi to doktoři navrhli. Už nechci další přežívání, které stejně nakonec povede ke konci. Já chci ten zbytek času, který mám, prožít naplno s tebou, " objala jsem ho.
,,Daruju ti kostní dřeň," navrhnul Tony.
,,Ne, " zarazila jsem ihned tuto myšlenku. ,,Tohle nepodstoupím z toho důvodu, že je to zbytečné. Je pravděpodobné, že porod mé tělo nezvládne. Naše dítě bude potřebovat plnohodnotného tátu. Tony, slib mi prosím, že ho nenecháš samotné. Mohu se na tebe spolehnout, že až tu nebudu, postaráš se o něj? " podívala jsem se mu do očí plných utrpení. Po tváři mu stekla slza, kterou jsem jediným pohybem setřela.
,,Postarám se o něj, nemusíš se ničeho bát," zašeptal. Jeho ego, namyšlenost a sebestřednost byla v tu ránu pryč. Přijal mé rozhodnutí zemřít, ať to bylo jakkoliv bizardní. Miliardář Anthony Stark byl najednou pryč a přede mnou seděl jen milující a zlomený muž.
,,Vezmi si mě," pravil najednou a vyrazil mi tím dech. ,,Je mi jedno, jak málo společného času nám zbývá. Staneš se mnou ženou? Strávíš se mnou v zájemné lásce zbytek života? Dám ti jí tolik, kolik budu schopen, protože nikoho jsem ještě nemiloval tak jako tebe."
Tentokrát stekla slza po tváři mě.
,,Tony," zašeptala jsem.
,,Já vím, asi jsi si představovala víc romantickou žádost. I já jsem to chtěl jinak, ale nemůžeme už ztrácet čas, " vytáhnul z kapsy sametovou krabičku a otevřel ji. ,,Jaká bude tvá odpověď?"
,,Ano, samozřejmě že ano," skočila jsem mu kolem krku a už nyní si byla jistá, že tento konec bude ten nejkrásnější, jaký bych si kdy mohla přát.