Taehyung on ice - Vkook

120.

V půlce cesty domů jsem se uklidnil a už nebrečel, nýbrž jen pofňukával a utíral si zaschlé slzy na mých studených lících. Taehyung se na mne ani jednou nepodíval, ačkoliv jsem mu dramaticky vysvětloval vše co se tam událo a že to není má chyba, ale ignoroval mne, až to užíralo mé svědomí na kousky. Seděli jsme od sebe odtažení jak nejvíce jsme mohli a hleděli si svého.

Hned co jsme přijeli ulehlo vše do spánku. Ospalé služebné nám otevřely dveře a uklonily se. Taehyung mne chytil dravě za ruku a táhl za sebou, jako bych byl snad nějaký jeho poslušný pes. Párkrát jsem zakopl a chtěl se mu vysmýknout z jeho pevného stisku, ale nepovolil a tak jsem ho jen stěží doháněl. Proč musí chodit tak rychle? Došli jsme do naší ložnice, kde s třísknutím zavřel dveře. Jestli právě vzbudil Taehyuna u chůvy, tak mu to dám vyžrat. Sledoval jsem, co se bude dít a přiznávám, trošku jsem se začal bát. Surově mne shodil na postel a začal ze mne strhávat kusy oblečení, které končily ležící na zemi. Teď jsem se bál opravdu hodně. Co když mi znovu ublíží? Naštvaný nebo podrážděný Taehyung se ovládat neumí. Když už jsem byl jen ve spodním prádle zastavil se v prudkých pohybech a sklonil se k mému obličeji. Jestli mi ublíží, tak už mu nebudu nejspíš nikdy v životě věřit. Navázal se mnou hluboký oční kontakt a jeho hruď se v rychlejším tempu nadzvedávala. Asi věděl, že se bojím, co bude dále.

„Můžu tě naplnit mou láskou?" To je jediné, co mi po té situaci řekne?  Na jedné straně mne to naštvalo. Jako idiot se mu snažím vysvětlit situaci úplně zbytečně, jelikož neposlouchá a poté promluví až při intimní chvíli. Něco mi ale říkalo, že bych ho neměl rozdráždit ještě více, jestli nechci skončit hůř než ten muž, který se na mne snažil udělat dojem. Překousl jsem to a přikývl. V jeho očích už se ale nenacházel žádný vztek, touha někoho zmlátit, naopak se uklidnil a tentokrát vše dělal s jemností, jako kdybych byl z porcelánu. Pomalu mne líbal, jemně dlaněmi sjížděl po mých bocích a mne se to neskutečně líbilo. Naskočila mi husí kůže po celém těle, vnímaje každý dotyk jsem pod ním začal tiše sténat. Opustil mé rty a já smutně zakňučel, chtěl jsem ještě, ale jen se nad mou touhou uchechtl. Abych se já neuchechtl, když bude chtít mého těla více, už jsem řekl, jak ho někdy láskou nenávidím? 

Na krku mi dělal znaménka lásky, až mi ho označkoval celý. Málem zapomněl na svou jemnost, jelikož určitě myslel na tu situaci a důvod, proč označkovat každý milimetr. Přestalo mne bavit být tady jediný polonahý, proto jsem mu odepínal knoflíčky na jeho oblečení, mezitím co mi mapoval tělo. Šlo to docela těžce, jelikož byl na mne skoro celý natisklý, jako bych byl jeho droga. Občas jsem mu šťouchl do břicha, aby se kousek odtáhl a já mu to mohl sundat. Tím jsem objevil jeho citlivý bod, jelikož se při tom vždy potichu zasmál. S tímhle ho odteď budu provokovat pořád. Odepl jsem poslední knoflík, čímž mu látka sjela přes ramena dolů a celá se zamotala. Na to už jsem trpělivost neměl a zkrátka mu to vší silou roztrhl. To máš za ten oblek ze svatby! Postěžoval jsem si v mysli. Když zaregistroval co jsem udělal, zalapal po dechu a odtáhl se ode mne. I přes strach jsem se lišácky ušklíbl a když udělal to samé, věděl jsem, že je na mne pyšný. 

„Už jsem si tě hezky zkazil."  V žádném případě... Tedy, možná ano, možná někdy taky myslím na dvojsmysly. Možná. Opět výchovu Taehyuna přebírám já. Využil jsem toho, že je ode mne odtáhnutý a tak mu do půlky stehen sundal kalhoty, poté si je stáhl sám. Viděl jsem jak se mu tam dole rýsuje něco nemalého, vlastně se nám to rýsovalo oboum. Kdo z koho? Koukali jsme se na sebe jako idioti a vyčkávali, kdo udělá první krok. Perverzně řečeno, kdo se uspokojí jako první. Jak jsme to vyřešili? Zahráli si kámen, nůžky papír... Nevím, kde k tomu přišel, ale ta hra mne bavila. Jedině my dokážeme hrát uprostřed intimní chvíle hru o uspokojení.