92.

1.1K 97 8
                                    

„Bylo mi patnáct, tobě kdysi jen třináct, když jsem se poprvé bez donucení do někoho zamiloval. I když já se s donucením nikdy do nikoho nezamiloval, jen nás dali k sobě a poté jsme si s tím museli poradit sami, pamatuješ? Je to vlastně přirozené. Sic už jsem věděl, že budu muset jednou prožít něco jako manželství, že mne dali k tobě, jenže kdo by v takovém věku hleděl do daleké budoucnosti. Neřešil jsem to, snažil jsem si říkat, že to je ještě dlouhá doba, která utekla vskutku rychle. Proto jsem si tu dobu snažil užít, dokud mne nebude tížit někdo druhý na krku.“ nad tím jsem se zahihňal, jelikož jsem taková menší starost.

„Promiň, že ti do toho skáču, já velmi nerad, ale teď už máš dvě tíživosti na krku.“ S úsměvem přikývl.

„Jednou jich bude více,“ mrkl.

„Doufám že nechceš celou školku.“

„Modli se ať ne,“ od srdce se zasmál, ale potom zvážněl.

„Abych pokračoval, rodiče v tu dobu dělali mnoho oslav, ať už proto, že se mi narodili další sourozenci nebo jen tak pro zábavu. Chodili tam všichni až z dalekých krajů, možná tam tvoje rodina taky byla, každopádně jestli ano, tak jsme se museli asi velmi hezky ignorovat nebo o sobě nejspíš nevědět. Bylo tam spoustu krásných dívek v mém věku, měl jsem své hormony i když jsem věděl, že ženy nebudou to pravé pro mne, jedna mne velmi zaujala. Byla stejného věku. Nevím, co mne na ni tak uchvátilo, ale byla překrásná. Dokázal jsem jí tehdy padnout ke kolenům, všímala si toho. Věděl jsem, že je to špatné, že si nemůžu nic začínat, stejně bych ji potom opustil. Jenže oblbnutí z lásky, to je silná věc zlatíčko. Poznávám to i u tebe. Ze začátku jsi byl taky trošku mimo a já si nebudu nic nalhávat, protože jsem do toho spadl s tebou. Tehdy jsem s ní začal potají randit, kdyby na to kdokoliv přišel, mohli by mne zavřít a nemohl bych vylézt z pokoje další dva měsíce, dokud bych nebyl psychicky vyléčen. Proto jsem v noci, za pustého šera utíkal podzemními chodbami přímo za ní. Stála na tom samém místě každou noc.  Vždy jsem se ji vrhl do objetí a potom si s ní povídal o všem možném, neuráčil jsem se jí líbat, ani dát jí letmou pusu. Byl jsem stydlivý a i přes to, jak ve mne začala vyvolávat neznámé pocity, jsem cítil, že s ní první polibek jen tak promrhat nechci. Musí to být něco významného. Díkybože to bylo až s tebou. Takže jsem se k ní jen tulil, padal do toho čím dál tím víc. Táhli jsme to tajně asi dva roky, ale nic se naštěstí neodehrálo. Měl jsem asi pevnou vůli zdá se. Přičemž ona se ten poslední rok chovala divně. Vstával jsem kvůli ní nazbyt, abych zjistil, že na mne stejně nečeká. Někdy naopak čekala. Střídalo se to. Poté byla vůči mne velmi odtažitá, tak tak se mnou dokázala jen stěží mluvit. A poté, když se po ní slehla zem, jsem zjistil, že to byla jen prolhaná mrcha, která uměla vyvolat zmatené city a uměla to také velmi dobře hrát. Byla se mnou jen proto, aby se dostala blíže k naší rodině, snažila se zjistit o našem bohatství co nejvíce. Taky se mnou vydržela jen kvůli mému vzhledu... Od té doby moc ženám, kromě těch z mých a tvých z rodiny nevěřím Chůva od Taehyuna je v pořádku, s tou také nemám problém. Nepamatuji si, jak se jmenovala a doufám, že si ani nevzpomenu. A pokud se ptáš, jak jsem na tebe mohl být tak milý hned první den co jsme se potkali, udělal jsi dojem. Dosti velký. Vlastně jsi jen přimraženě stál na místě, ale působil nevinně. Hned jsem věděl, že ty takový nebudeš a ani nejsi. Nedovolil by sis to. Jsi totiž moje malé, úsměvavé zlatíčko.“ Mísila se ve mne žárlivost, poté smutek a poté motýlci v břiše.

Jelikož na mne čekal i když mohl s kýmkoliv prožít svůj první polibek.

~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Nevím co mě to teď bere za sladké blbosti v tolik hodin, neptejte se. :'D

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥

Taehyung on ice - VkookOnde as histórias ganham vida. Descobre agora