Sexy mrcha

22.-25. kapitola

Když byla devátá hodina, už jsem to nemohl vydržet. Hned jsem zavolal Adamovi.

,,Čau."

,,Ahoj, tak co jak dopadlo rande?"

,,Ona ti o tom říkala jako, že jdeme na rande?"

,,Ty jsi ji chtěl pozvat na rande, tak jste byli? Jak to šlo?"

,,Ne nebylo to rande, povídali jsme si o všem možném." lehce jsem si oddechl a doufal, že na ní nehmatal.

Chtěla mě donutit, abych ,,žárlil" nebo co? Zasmál jsem se sám pro sebe, přičemž jsem se vzápětí zarazil sám nad sebou. Fakt jsem nesnesitelně žárlil.

Dorazil jsem domů asi v deset a pořád mi od ní nedorazila žádná zpráva, doufal jsem, že je doma a v pořádku.

Monika už prděla do peřin, podle všeho, tak jsem si zabalil věci na druhý den a odkráčel znovu do pokoje pro hosty. Vzal jsem mobil a zkoušel Marianě volat. Naprostá ignorace. Rozčilovala mě.

,,Jsem OK." odepsala, to je jako všechno? Jen mi pošle SMS, zatímco já přemýšlel, kde se courala.

Posadil jsem se do obýváku a civěl na bednu, ačkoliv jsem ten film vůbec nevnímal. Čekal jsem na ní, až dorazí a chtěl s ní mluvit.

23

S Adamem jsme si hezky popovídali jako přátelé. Sice bylo znát, že sem tam se snažil, ale bylo to v pohodě. Byli jsme spolu asi do devíti, ale protože jsem chtěla Denise trošku naštvat, zůstala jsem ještě sama sedět na baru.

Pořád mi psal a volal. Jen jsem mu napsala, že jsem ok, aby mi dal pokoj. Přemýšlela jsem o všem možném. O svých plánech jak dál. Zklamala mě jeho odpověď. Musela jsem přidat plyn a nechat ho pořádně vycukat. Chtěla jsem, aby věděl, že je o mě zájem a on nebyl jediný na světě.

Když bylo skoro půl dvanácté rozhodla jsem se z baru odejít. Vzala jsem si taxi a nechala se odvézt do vily. Potichu jsem otevřela dveře a Denis mě vyděsil z obýváku. To jsem nečekala a bylo to milé zjištění, že na mě čekal.

,,Co tu děláš? Vyděsil jsi mě." chytila jsem se za srdce.

,,Čekám na tebe." odpověděl a vypadal nasupeně.

,,Proč?" 

,,Kde jsi byla?"

,,V baru?" nechápavě jsem se pousmála.

,,S kým?"

,,Denisi nejsem tvoje žena, můžu si dělat co chci a přestaň se o mě starat. Když to se mnou nemyslíš vážně. Ublížilo mi to." zatvářila jsem se ublíženě a odvedla ho ven do zahrady.

,,Mariano, já vím, ale ..." dal si ruce v bok a tápal, co mi k tomu vůbec poví.

,,Nic neříkej, prosím tě. Nezajímá mě to. Skončili jsme." 

,,Mariano!" křičel za mnou.

Čekala jsem, že mi poví víc a proto jsem musela udělat ten důležitý krok, aby se rozhoupal a rozhodl.

,,Co mi budeš slibovat? Nechci tě s tím prstýnkem, chápeš to? Chci mít vlastní život a ne se vměšovat do vašeho. Nejsem jen děvka, jak si o mně patrně myslíš."

Odešla jsem zpět do pokoje, přičemž jsem zadržovala pláč. Hlavou se mi honil plán, jak ho donutím, aby tu potvoru opustil. Musela jsem to dokázat a šlo tu o všechno.