✅I DON'T WANT TO LOSE YOU~MILLIE BOBBY BROWN & NOAH SCHNAPP

Letter.💔

Dneska si dáme s písničkou.

Millie

Jsem hrozná... Fakt hrozná. Ta oslava byla úžasná, přísahám bohu, že ano. Ale musím odejít. Nedokážu si představit konec, toho celého. S Noahem už to není jako dřív, všechno se pokazilo. Když odešla Lilia, bylo to jako by odešel i on sám. On to nevidí, ale já ano. Bolí to pokaždé, když ho vidím. Každá minuta mi protéká mezi prsty. Taky si myslím, že jsme na to šli moc rychle. Znali jsme se teprve pár dní a už jsme spolu chodili. Musím na čas odejít, bude to tak pro všechny nejlepší. Nějaké věci už mám sbalené. Domluvila jsem se s mojí kamarádkou Madison, že u ní můžu na chvíli bydlet. Než se ověří, že jim začínám chybět. Je úžasná, mám ji hrozně moc ráda. Murrysville je krásné město, těším se na ní, dlouho jsme se neviděly. Nedokážu ji nikým nahradit. Nikdo neví o tom, kam jdu. Napsala jsem jen dopis pro Noaha, a než jsem odjela tak jsem mu ho dala v noci do schránky. Pak jsem šla směrem na autobusovou zastávku, směr Murrysville.

Noahu,

Cítím se využitě, ale i tak mi pořád chybíš. Chtěla bych opět cítit tvoje rty na těch mých. Nebudu ti nikdy schopna říct proč. Jen si vždycky uvědomím jak tě potřebuji. Nechci, ale jinak to nelze. Ty chceš ji, potřebuješ ji. A já nikdy jako ona nebudu. Chybíš mi v noci, když nemůžu spát. Tak je to už delší dobu. Nedokážu jíst, pít ani spát. Nedokážu nic. Pořád mám svetr plný písku, z té noci, kterou si pamatuješ jen ty. Doufám, že ti chybím tak jako ty mě. Ten první den co jsme se poznali jsme dělali hlouposti, jenže já se z té hlouposti zamilovala. Věř, že i kamarádi ti mohou zlomit srdce. Už mám všeho po krk. Jen tebe pořád ne. Kdybych to na tebe znova zkusila, tak bys nechtěl, tak jako před tím. Pamatuješ na ty slova?  ,,Ty víš, že nemůžeme.'' Jenže si tak moc chtěl, ale s ní. Něco k tobě cítím, ale tobě to bylo jedno od té doby co sis začal s ní. Nemysli si, že nevím s kým si píšeš, když jsem otočená zády. Kdybych byla tebou, tak bych se nikdy nenechala odejít... 

                                      mbb.

Když jsem ten dopis psala, stékaly mi slzy proudem. Ale takhle je to prostě nejlepší. Na čas zmizet. Nevšímat si toho jak moc mi každý okolo ubližuje. Kdo by zvládl takovou bolest? Nechci být zlá. 

Když jsem dorazila na místo Madison už mě čekala. 

,,Millie... Zlatíčko ahoj...'' řekla šťastně, ale i smutně. Věděla o všem co se děje.

,,Ahoj Maddie, hrozně si mi chyběla.'' objala jsem ji tak silně jak jsem je dokázala. Bylo něco okolo čtvrté hodiny ráno. Vzala jsem si batoh a šly jsme směrem k jejímu domu. Rodiče o tom ví, a slíbili, že za žádnou cenu nebudou rodičům, ani nikomu jinému volat. Ví jaké to pro mě je, protože Maddie udělala kdysi to samé. Ona utekla za mnou. Ona jediná ví jak se teď cítím.

Noah 

Ráno jsem se probudil s úsměvem na tváři. Jenže ten mi hned spadl, protože mě už volala mamka.

,,Noahuuuu, broučku pojď jsem prosím. Něco tady máš.'' 

,,Ahhhh, nepočká to?'' zeptal jsem se.

,,Je na tobě jestli si chceš přečíst dopis od tvé tajné ctitelky teď, nebo až na to opět nebudeš mít čas.'' řekla směrem k mému pokoji z kuchyně.

,,Dobřeeee, jsem tam za chvíli.'' vylezl jsem teda z postele a šel rovnou do koupelny. Opláchl jsem si obličej, abych se trošku probral. Pak jsem sešel schody do kuchyně a na lince byl dopis. Mamku jsem viděl přes okno na zahradě. Jelikož pěstuje svojí zeleninu tak si tam cosik dělala. Dopis jsem s vzal a šel s sednout na gauč. Chloe už byla vzhůru a četla si nějakou knížku. Už po několikáté. Je nenapravitelná. Otevřel jsem obálku a hned jsem poznal od Millie písmo, ale proč by mi psala dopis. Existují mobily bože. Začal jsem tedy číst.

Kdybych byla tebou, tak bych se nikdy nenechala odejít... mbb. Když jsem dočetl ty poslední slova, uvědomil jsem si, že mi tečou slzy po tvářích. 

,,Noahu?.... Slyšíš mě?'' Chloe něco říkala, ale já byl jako smyslů zbavený.

,,Do prdele Noahu slyšíš mě?'' zatřásla se mnou a já ji začal pomalu vnímat.

,,Co se stalo?'' zeptala se když jsem ji vnímal a díval se jí do očí. Přitáhl jsem si ji do obětí a začal jsem brečet plnou silou. 

,,Millie... ona odešla...'' řekl jsem mezi vzlyky.

,,Neplakej bráško... To bude dobrý, uvidíš. Uklidní se a vrátí se.'' vím dobře, že nad svými myšlenkami mám kontrolu. Jenže tohle nevypadalo jako happyend. Stiskl jsem v ruce obálku a něco v ní zachrastilo. Když jsem obálku otevřel byl tam ten náhrdelník co jsem jí dal. Tak moc to bolí, ale v jednom má pravdu. Psal jsem si s Liliou, já vím jak velkou hloupost jsem udělala, ale zdálo se mi, že se změnila. Smál jsem se těm věcem, o kterých jsme si psali. Naše dětství atd. Nečekal jsem, že Millie bude tak jasné, že k Lilii něco cítím. Není to láska, není to nic spojené s ní. Nemůžu ale dopustit, aby Millie odešla znovu bez vysvětlení. Jenže ji nenajdu, může být kdekoliv. Úplně kdekoliv. Jak je možný, že jsem si nikdy nevšiml, že ji tím ničím. Teď už je všechna ta láska a důvěra v tahu. Chybí mi v náručí.

Nedalo se nic dělat, alespoň ne hned dnes. Nechci ji ztratit.

29.8.2019 čekám kdo z vás mě za tohle ukamenuje xd.                                                                                        It's gonna be good, someday <3. Love ya, Mike🍒❤️.