Sealing

𝙺𝚊𝚙𝚒𝚝𝚘𝚕𝚊 #2

Probudila jsem se pod teplou péřovou dekou. Chvíli jsem jen tak zírala na strop nade mnou, pak jsem se se zívnutim posadila na kraj postele. Protáhla jsem si nohy a s dalším zívnutím jsem natáhla ruce do vzduchu. Na mobilu zkontrolovala čas. 9:30- docela nestíhám. Snídaně končí v deset. Rozhlédla jsem se po pokoji. Rodiče ani sestra tu už nebyli, takže už jsou nejspíš v jídelně. Vstala jsem a odtáhla jsem těžké sněhově bílé závěsy z okna. Do očí mě praštilo ostré světlo. Po chvíli kochání krásným výhledem na protější zasněžený vrchol jsem odešla do malé koupelničky. Snažila jsem se ze sebe znovu udělat člověka,  namalovala jsem se, naplácala jsem na sebe make up - říkejte tomu jak chcete. Husté rezavé vlasy jsem si spletla do dvou silných copů. Na oči jsem si nasadila své docela velké černé brýle. Na sebe jsem si dala bílou košili vkasanou do černé skladané sukně po kolena. Na nohy navlékám bílé neprůhledné silonky a obouvám si černé sandály na malém podpadku. Když jsem se prohlížela v zrcadle v obýváku, někdo zaklepal na dveře. S leknutím jsem nadskočila. Pomyslela jsem, že mám určitě infarkt. Přiložila jsem dlaň na srdce a otevřela jsem dveře. Na chodbě stál blonďatý kluk s modrými oči a milým úsměvem- Lucas. ,,Tak jsem tě našel" zasmál se svým zvučným smíchem. ,,Zdá se mi, že ano. A jen tak mezi námi- malém jsi mi přivodil infarkt." Kývla jsem hlavou směrem ke své ruce překrývající tu část hrudníku, kde je srdce. Znovu se zasmál a já jsem ji s úsměvem spustila dolů. ,,Proč jsi mě hledal?" Zeptala jsem se. ,,A proč ty mě ne?" Znovu se krátce zasmál, ale já jen pokrčila rameny: ,,Vzhledem k tomu, že jsem vstala před dvaceti pěti minutami- sakra! Musím na snídani!"vyjekla jsem. ,,Neboj, strýc ti něco nachystá" mrkl na mě. Zaraženě jsem si ho prohlédla. ,,Ty tady nejsi jako host?" ,,Nooo, jak se to vezme. Jsem tu jako host, ale musím i pomáhat v kuchyni." pokrčil rameny. ,,Často je to docela nuda, ale i tak se od  tamtud dostanu až večer. Nebo klidně až v noci, jako včera." Soucitně jsem se usmála. Taky jsem to tak občas měla. Mamka pracuje v pekárně, takže pracuje docela často a dlouho, třeba od čtyř ráno do jedenácti večer. Já ji občas pomáhám, nebo to dělám za ní aby si alespoň trochu odpočinula.
      ,,Tak pojď, najdeme ti něco k jídlu." Oznámil mi Lucas a už se ode mě vzdaloval směrem k hlavnímu schodišti na konci chodby. Rychle jsem za sebou zabouchla dveře, otočila jsem klíčem, uhladila jsem si sukni a přidala na rychlosti mého kroku, protože Lucas šel asi tak dvakrát rychleji než já.,,Zpomal trochu!" Celá udychaná jsem se na něj zamračila. Chodba měla asi 50 metrů, pak jsem museli vyjít tři patra po schodech nahoru, abychom se dostali k dalšímu schodišti. Cestoi jsem minuli obrazy bývalých majitelů hotelu. Tam jsme zase čtyři patra sešli a pokračovali jsme po dlouhé chodbě až ke dveřím s ozdobným  nápisem Kuchyně. Tady jsme se zastavili a Lucas zaklepal. Téměř okamžitě nám otevřel mladý černooký kluk se snědou pletí.  Pozdravili se, on pak chvíli zíral na mě jako na nějakého mimozemšťana, což mě vedlo k otázce jestli třeba nemám pokrčenou nebo vyhrnurou sukni, roztrhlé silonky, rozpletený cop, velký beďar na čele nebo prostě cokoliv, co by mu k tomu dalo důvod. Ale on nám prostě jenom uvolnil cestu  a my jsme vešli dovnitř. V tom mě naprosto omračila vůně čerstvého máslového croissantu, kterou jsem přede dveřmi vůbec nevnímala. Ten snědý kluk -což byl Lucasův bratranec, jak jsem potom zjistila- mi jeden podal a já se do něj bez váhání zakousla. I když se mi to zdálo nemožné, tak chutnal ještě lépe než voněl, krásně křupal, ale uvnitř byl nadychaný a měkký. Prostě dokonalost sama.  ,,Nic lepšího jsem ještě nejedla!" Spokojeně jsem mlaskla. A všichni se na mě usmáli. ,,A to je teprve začátek, slečno, to jste ještě nic neochutnala oproti výtvorů, co dokáže náš mistr." Prozradila mi drobunká blondýnka s červenými brýlemi ještě většími než jsou ty moje. Překvapeně jsem se na ni podívala a ona jen přikývla. ,,My už asi půjdeme, nechceme vás rušit. Pojď Eli, ještě si jich pár vem a jdeme." Ukázal směrem k croissantům. Nadšeně jsem natáhla ruku pro dva další. A poděkovala jsem kuchařům za ochotu a laskavost a samozřejmě jídlo. Pak už mě Lucas  chytil  za paži a jemně mě vytáhl ven za dveře. Ty zavřel a usmál se na mě: ,,Kam jdeme teď?"

______________________******_____________________

Ahojte,
Doufám, že se vám mi je první kniha líbí, dejte mi vědět vaše názory, připomínky apod.
Děkuju
Vaše Tanya✌💕