move. /seventeen • pentagon/

0.

prologue;
❄️ — one cold night.

"Měli bychom to skončit."

Přes štiplavě chladný vzduch ucítila, jak jí skutálela horká slza po tváři.

"Ty se ještě ptáš proč po tom všem?"

Rukama se objímala na pažích a snažila se zahřát. Měla na sobě jen lehký svetr. A sněžilo.

"Jsi už tak sobecká, že jsi to neviděla."

Nebyla si jistá, co bolelo více. Jestli ta slova, která probíhala její myslí, nebo sníh a vítr, který útočil na její obličej a celé tělo.

"..a je to jenom tvoje vina."

Rozhodně ta slova.

×××

Když Yuto zaslechl bouchnutí dveří, vlastně ani nemusel zvedat pohled od svého mobilu, aby věděl, kdo to je. Spokojeně se válel pod dekou na gauči v obýváku.

"Jak bylo?" Zeptal se tak, aby ho sestra slyšela. Co ho však zarazilo bylo, že nedostal odpověď.

"Yuki?" Zvolal jméno jeho sestry a svraštil obočí. Odložil mobil a podíval se směrem ke hlavním dveřím - kam ovšem vidět nemohl, v tom mu bránila stěna chodby. "To se se mnou jako nebavíš?"

Uslyšel jen popotáhnutí. To bylo vážně divné. Zvedl se tedy z pohodlí jeho gauče, načež se ke dveřím rozešel. A k tomu spustil.

"Yah! Jestli si myslíš, že mě můžeš takhle-.." zarazil se, když spatřil svoji sestru jak sedí opřená o dveře, byla celá od sněhu a zírala do prázdna. V jejím pohledu byl vidět jen smutek a bolest.

×××

"TO MYSLÍŠ VÁŽNĚ?!"

Wooseok nevěřícně probodával pohledem Kina, který nerušeně hrál jakousi videohru na nintendu, pohledem. Kino soustředěně přimhouřil na obrazovku oči a s tichým 'hm' přikývl.

Wooseok si naštvaně povzdychl. "Jestli se takhle budeš chovat dál tak si odpravíš budoucnost," začal vykládat, zatímco si do sklenice naléval kaktusový džus. "Yuki si tohle vážně nezasloužila-.."

"A co ty víš co si zasloužila a co ne?" Osočil se po něm najednou Kino ublíženě a naštvaně odhodil ovladač na stůl, až se Wooseok té rány lekl. "Nevíš, co je ta holka zač. A vůbec, co ty se do toho zase sereš? Nepotřebuju nějaký tvoje kecy o tom, jak strašný člověk jsem!" S těmi slovy vstal a rychle se odebral do ložnice. Pak bylo slyšet jen chrastění v zámku, a to byla chvíle, kdy si Wooseok uvědomil, že dnes spí na gauči. Zase.

Povzdychl si a promnul si obličej. Člověk si holt nevybere. Vzal tedy do ruky mobil, aby napsal hned dvěma lidem.

> hey, jsi v pohodě?

To napsal Yuki, přestože si byl jistý, že moc v pohodě není. Spíš tím chtěl zjistit, jak moc špatně na tom je. Kdyby odpověděla, že ne, bylo by to ještě v pohodě. Pokud by se mu dostalo odpovědi typu 'ty se ještě ptáš?' bylo by to horší. Ovšem nejhůř by to dopadlo, kdyby nedostal odpověď žádnou.

Druhá zpráva byla pro Yukiny nejlepšího kamaráda.

> kwannie kwannie, hodně štěstí zítra.

Odpovědi se mu dostalo téměř ihned. Seungkwana očividně zprávou probudil ze zimního spánku.

< co sw stalo

> kino potopil loďku.

< jsko fakr, lepsi den si vxbrat nebohl

Wooseok si tiše povzdychl. "Ne, to nemohl," řekl si jen tak pro sebe. Na hodinách bliklo 0:00. A byly Vánoce.

Zrovna když se Wooseok uložil pod dekou na gauči, kde poslední dobou tak nějak trávil více a více nocí, mu zabzučel mobil.

> Spí. Nevím kdo jsi, ale zítra je vstup do našeho domu povolený jen se zmrzlinou či čokoládou. Yuto.

Wooseok se pousmál. Yuki a její ukládání kontaktů - proto nejspíš Yuto nevěděl, kdo vůbec píše. Odložil mobil a znovu si povzdychl. Měl o Yuki starost. A to byl také důvod, proč za celou noc skoro neusnul.

×××

a/n.

čau bobci, tak jsem se dneska opět dala na cestu beznadějného spisovatele 🙃

tahle fanfikce bude asi docela dost random, takže good luck se čtením, a taky mi držte palce, abych s tím nesekla hned po první kapitole.

tak zatim vy topinky ✌️