move. /seventeen • pentagon/

5.

chapter 5:
❄️ - to fix you.

Vernon se z těch tří, kteří přespávali u Yuki, vzbudil jako první. Bolela ho hlava, vlastně celé tělo. Spolu s Yuki spali na prostorném gauči v obýváku spojeném s kuchyní, zatímco Dino, který odpadl jako první, byl spokojeně uložen v Yuki pokoji.

Rozhlédl se okolo sebe. V noci nenadělali ani takovou spoušť, až na ten moment, když přišli z venku. Rozhodli se totiž po cestě k obydlí sourozenců Adachi, že si postaví sněhuláka. Ani jeden z nich na to neměl oblečení, ale to je nezastavilo. Ovšem pak, když přišli, museli si rozvěsit oblečení na topení po celém příbytku, taky všude okolo vchodu poházeli sníh z oblečení. Vernonovy kalhoty byly i teď, ráno, pořád mokré. Aby se večer ohřáli, po jednom si naskákali do sprchy a pak se zabalili do dek. Dino šel spát krátce po jedné ráno, Yuki s Vernonem zůstali vzhůru ještě pár hodin poté. Dívka totiž zaútočila na zásoby soju jejího bratra a Vernon, ačkoliv za normálních okolností nepil, si s ní tentokrát dal více než rád. A udělal dobře - takhle skvěle se s nikým o osobních věcech nepobavil už dlouho. Zatímco on si vyslechl téměř všechny detaily o Kinovi, včetně několika 'víš jak moc mi chybí?', Vernon se Yuki svěřil s jeho obavami o stěhování, nových lidech, udržování přátel z Ameriky, a dokonce i to, o čem Vernon už nikdy mluvit nechtěl - Evelynn. Yuki mu jeho chyby ovšem nijak nevyčetla. Jen chápavě poslouchala, tak jako Hansol když mluvila ona. Pak došlo i na vtipné momenty, kdy míchali korejštinu s japonštinou a angličtinou. A vzhledem k tomu, že oba potřebovali dávku komfortu, strávili pár chvil v objetí toho druhého. Vernon si dokonce myslel, že v jednom takovém objetí usnuli, ale to už si nepamatoval.

Vernon ty jejich noční konverzace a hezké chvilky nemohl vypustit z hlavy. Ani když šel na záchod, když dělal všem třem snídani, nebo když poslouchal, jak otravně řve zvonek.

Nojo.. zvonek!

Omylem praštil s nožem o podložku na krájení a metal ke dveřím. Yuki se na gauči nevlídně protáhla. Bylo deset hodin, ale to věděl jen Vernon. Kdo by u těch dveří tak mohl být? Na chvíli zpanikařil. Co když to byl Kino, který si chtěl srovnat účty s Yuki? Vypadalo by to blbě, kdyby mu otevřel Vernon jen ve spodkách a triku. Jenže mu nic nezbývalo, kalhoty prostě po ruce neměl. A tak otevřel tak, jak zrovna byl.

Přede dveřmi stál kluk viditelně vyšší a o pár let starší, než Vernon. Měl rozcuchané tmavé vlasy, pod rozeplou zimní bundou měl červenou košili. Vernon ho viděl prvně. A tak zůstal zaraženě mlčet.

I pro Yutu to bylo nečekané překvapení. Yuki nebyla ten typ dívky, která by se přes zlomené srdce dostávala pomocí známostí na jednu noc. Navíc, ten Yutovi neznámý mladík v obličeji nevypadal úplně jako že by byl korejského původu. Chvíli si nebyl jistý, jakým jazykem spustit. Ale už na sebe zaraženě koukali tak dlouho, že něco říct musel. "Ehm.. kdo jsi?" zeptal se tedy Yuto opatrně.

Vernon si ani neuvědomil, že nějaká chvíle uplynula, než se ho Yuto zeptal. Yuki se mezitím na gauči posadila, ačkoliv byla stále pod dekou. "Kdo tam je?" křikla na Vernona, ten byl však nyní pod náporem dvou lidí a pomalu panikařil. Rozhodl se však uklidnit spíš člověka, který stál na prahu. "Jmenuju se Chwe Hansol, ale můžeš mi říkat Vernon. Včera jsem přišel spolu s Yuki a s Dinem z té party," pokusil se o přátelský úsměv.

Yutovi se těžce ulevilo. Včera se od skupiny s jeho sestrou oddělil tak brzo, že Vernona ani nestihl poznat, ale Seungkwan, kterého ještě večer párkrát potkal, se mu o informace ohledně dvou amerických bratrů, kteří se nedávno přistěhovali, nenuceně postaral. "Já jsem Yuto.. Adachi Yuto. Jsem bratr Yuki," usmál se konečně uvolněně a i Vernon si oddychl. Mělo ho to napadnout hned, Yuki s Yutem měli docela podobné obličeje. Nehledě k tomu, že mu Yuki ještě několikrát předchozí večer připomínala, že Yuto určitě přijde brzy ráno.