20.Kapitola

2.2K 145 8
                                    

Z ošetřovny mě odmítli pustit celý týden. Tvrdili mi, že prý jsem zažila velmi silný zážitek, a tak potřebuji klid. Jednoduše řečeno nechtěli, abych se někde utápěla v depresích, užírala se špatnými zážitky, vzpomínala na to a něco si neudělala. Bylo to pochopitelné, ale neklesla jsem na mysli tak hluboko, abych si ublížila.
Jedinou věcí, co mě trápila, bylo to, že se za mnou Bucky ani jednou nestavil, nezavolal, nic... Rvalo mi to srdce víc než cokoliv jiného.

Konečně mě pustili a já se mohla vrátit k sobě do pokoje. Tony trval na tom, abych se sem trvale přestěhovala, protože se prý pak bude cítit klidnější. Müller byl mrtvý. Bucky ho zabil. Přesto ale zůstaly zbytky Hydry. Základnu, na které mě drželi, nikdo nenašel.
Praštila jsem sebou do postele a zhluboka se nadechla. Převlékla jsem se do tepláků a mikiny a vydala se za Buckym. Musela jsem s ním mluvit, jinak to nešlo.
Došla jsem ke dveřím od jeho pokoje a zaklepala. Chvíli bylo ticho, a pak se dveře otevřely.
,,Čekal jsem, že přijdeš, " povzdechnul si a uvolnil mi cestu, abych mohla vstoupit. Zavřel za mnou dveře a zůstal ke mě otočený zády.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě po chvíli ticha.
,,Ano, nic vážného se mi nestalo. Mám jen pár oděrek. "
,,Nic vážného se Ti nestalo," uchechtl se, až mi naběhla husí kůže. Čišelo z něj tolik ironie. Otočil se ke mě s pohledem plným bolesti. Přistoupil blíž a prsty mi přejel po krku v místě, kde mě Winter Soldier držel.
,,Ty za to nemůžeš, to byl-"
,,Byl jsem to já, nehledej výmluvy pro vraha," přerušil mě.
,,Bucky, Ty nejsi vrah, "řekla jsem jemně.
,,A co teda jsem? Řekni mi sakra, kdo vlastně jsem!" vykřiknul a já sebou mírně trhla. A to byla chyba. V jeho očích se mihnul záblesk a o krok ode mě odstoupil.
Svou chybu jsem si uvědomila, jenomže to už bylo pozdě. Myslel si, že se ho bojím... I když to bylo marné, chtěla jsem to napravit.
,,Jsi James Buchanan Barnes, milý a obětavý muž, kterého miluju celým svým srdcem," chtěla jsem jít k němu, ale opět couvnul.
,,V tom je ten problém," zhluboka se nadechnul a spodní ret se mu mírně zachvěl, ,,já Tebe ne. "
Ztuhla jsem a celý svět se se mnou zatočil. ,,Jak to myslíš?" zeptala jsem se.
,,Nemiluju Tě, " podíval se mi pevně do očí.
,,Myslíš to vážně? " hledala jsem v jeho tváři náznak, že je to jen hloupá hra a on mi lže.
,,Nikdy jsem nic nemyslel vážněji."
,,Jestli ti jde jen o to, co se stalo, tak se tím netrap. Já Ti nic nevyčítám, nebojím se Tě. Ty jsi mi neublížil. Byla to Hydra! " začala jsem plácat páté přes deváté.
,,O to mi nejde. My se k sobě nehodíme, nejsi pro mě ta pravá. A co je hlavní, nic k tobě necítím," řekl ostře.
,,Já Tě miluju, Bucky, " zradil mě na konci hlas.
,,Jak už jsem řekl, já Tebe ne. Byla jsi pro mě jen rozptýlením, když jsem se nudil. Bral jsem Tě pouze jako hračku. "
Po tváři se mi zkutálela slza a po chvíli ji následovala další. Mé srdce se tříštilo na milion kousků.
,,Asi bys měla odejít," podotknul a otevřel mi dveře.
,,Nikdy by mě nenapadlo, že jsi takový hajzl. Věřila jsem Ti! " vykřikla jsem a spěšně opustila jeho pokoj. Teprve ve chvíli, kdy za mnou zavřel, jsem se naplno rozvzlykala a utíkala pryč. Nohy mě nechtěly poslouchat, ale já potřebovala pryč.
Zamířila jsem na střechu. Potřebovala jsem čerstvý vzduch a samotu. Posadila jsem se a rozhlédla se po městě za západu slunce a vzpomněla si na náš první polibek. Něco uvnitř mě se zlomilo. Cítila jsem se, jako bych umřela. Přišel nový příval slz a vzlyků. Kolena jsem si přitáhla blíže k tělu a zcela se poddala bolesti, která mi pulzovala celým tělem.
,,Friday, nikomu neříkej, kde jsem."

Psychology Where stories live. Discover now