4.Kapitola

3K 193 3
                                    

Mé první sezení s Buckym přineslo opravdu hodně. I když jsem si to nechtěla přiznat, tak jsem z počátku měla strach. Tušila jsem, co by se mohlo stát, kdyby se v něm Winter Soldier probudil, a vůbec se mi to nelíbilo. Jak on sám podotkl, riskovala jsem vlastní život. Na mou obranu jsem to dělala pro dobrou věc. Bucky mou pomoc opravdu potřeboval. Za celou svou praxi jsem neviděla někoho takhle zlomeného.

Každopádně jsem nyní už poněkolikáté seděla v křesle naproti Winter Soldiera a uvažovala, čím dnes začnu. Během toho týdne, co za ním chodím, jsem si toho všimla už několikrát. Nechával mi prostor a zcela volnou ruku, což bylo na jednu stranu zvláštní a na druhou zase pochopitelné. Jak jsem zjistila, byl zvyklý na to, že mu ostatní řídí život.
,,Jak se dnes máte? " zvolila jsem nakonec úplně obyčejný dotaz a vysloužila jsem si tak jeho tázavý pohled a pozvednuté obočí. Zdál se být lehce pobavený. Poprvé jsem u něj zahlédla nějakou změnu chování, která jak rychle se objevila, tak i zmizela.
,,Jako každý jiný den."
,,A jak se cítíte každý jiný den?" usmála jsem se.
,,Zatracený. Víte, kdybyste udělala to, co já, cítila byste se stejně. Mám na rukou krev tolika lidí, že by Vám prsty jedné ruky nestačily k jejich spočítání. A nejhorší na tom je, že byli nevinní. Jen překáželi Hydře. A když se někdo takový objevil, stačilo písknout a ta věc - " udělal pauzu, aby se mohl zhluboka nadechnout, ,,ta zrůda uvnitř mě udělala, co řekli. Já jsem udělal, co řekli. Bez milosti jsem každého zabil. A všechny mé oběti mě vždy prosili, abych je ušetřil a nechal je jít. A já to nikdy neudělal. Viděl jsem jejich oči, jak zhasínají. A stejně jsem pak zabil další a další, jak Hydra chtěla. Někdy jsem také pracoval jako odstřelovač. Nikdy jsem neminul, nemohl jsem. Tyto osoby měli štěstí, protože jsem mířil tak, aby smrt byla jistá. Měli to rychle za sebou, ale to mě neomlouvá. I přes to, že jich bylo hodně, si všechny pamatuji. Každou tvář bez života vidím každou noc ve snech," koukal na mě a čekal na mou reakci. A já poprvé v životě nevěděla, co mám říct, a tak jsem mlčela utopená ve svých myšlenkách a jeho očích, které se vpíjely do těch mých. Bylo mi ho líto a rvalo mi srdce, co mu udělali.
,,Bojíte se mě," konstatoval a sklopil pohled ke svým dlaním. ,,Půjdu," povzdechl si a vstal.
,,Ne, Bucky, počkejte, " opět ke mně stočil svůj pohled. ,,Já se Vás nebojím."
,,Možná byste měla, bylo by to tak lepší," stál vzpřímeně, ale ramena měl lehce svěšená.
,,Nebojím se Vás, protože Vám věřím, "postavila jsem se taky a přešla k němu. ,, A vím, že nic z toho jste neudělal Vy. Byl to Winter Soldier, kdo zabil ty lidi, ne James Barnes. Takže se neviňte za to, co udělal někdo jiný," zaklonila jsem mírně hlavu, abych mu viděla do očí.
,,A v tom je ten problém. Já jsem Winter Soldier."
,,Ne, Ty jsi Bucky. Winter Soldier je zbraň Hydry. Jenže Bucky je někdo jiný. Je to milý a hodný člověk, který je zdvořilý a gentlemanský. Alespoň takhle jsem ho já za ten týden poznala," usmála jsem se, jenže pak mi došlo, že jsem přešla na tykání a jemu to očividně také neuniklo. Zmateně na mě koukal, ale naštěstí to přešel.
,,Děkuji, že mi věříte, ale nevím, jestli si to zasloužím," bylo poslední, co řekl, než opustil místnost.
A povzdechnutím jsem padla do křesla a zajela si prsty do vlasů. Nevěděla jsem, kam tohle směřuje, ale nebyl mi dopřán čas o tom přemýšlen, protože mi začal zvonit mobil.

Psychology Where stories live. Discover now