Uviděli koně. Černého, vysokého, nezkrotného, se stejně barevnou špičatou hřívou. A s ním dívku. Tajemnou. Vysokou a tmavovlasou. A s ní muže. Vyššího, než ta dívka. Vzbuzujícího respekt. Nebezpečného.
Kůň šel dlouhým krokem a tajemný neznámý muž ho vedl na otěži. Dívka na koni seděla.
Hřebec pokyvoval hlavou.
Muž koně zastavil, podal dívce otěže a pár kroků odstoupil. Dívka uchopila uzdu, vložila nohy do třmenů, a pohladila koně po krku.
Vedle malého dřevěného domku stál výběh pro koně. V něm pobývala mužova tmavá hnědka, valach Drogon, zbarven jako popel, a dívčin vraný hřebec.
Klisna s vlající dlouhou hřívou poklidně přišla k muži. Pohladil ji po hřívě, osedlal ji a dal jí uzdu. Ohradu zavřel a popelavý valach nadále poklidně podřimoval.
Uviděli muže přiklusat na své klisně vedle dívčina hřebce. Oba, dívka i muž, uchopili otěže, pobídli své anglické koně a vydali se cvalem na cestu.
Hřebec nečekal a dal se do rychlého cvalu. Klisna vytrvale běžela po jeho boku. Hřebec ale neběžel naplno. Klisna vynakládala všechny její síly na jejich přímý souboj. Rychleji běžet ale nedokázala. Dívka koně jemně pobídla a hřebec natáhl své dlouhé nohy anglických koní a dal se do trysku.
Oni viděli dva běžící koně.
Neuvěřitelně rychle natahoval své dlouhé nohy. S každou vteřinou zvětšoval svůj náskok a s každým cvalovým skokem dával najevo svou rychlost, vytrvalost a důvěru k dívce. S každým úderem kopyt byl rychlejší a rychlejší.
Oni spatřili blesk.
