101 days [yoonmin] - ongoing

✨ Day 1

Ne, ne, ne! To nemůže být pravda!, opakoval si mladík v hlavě, zatímco zběsile řídil své drahé auto po rušných silnicích Seolu. Nervozitou si kousal rty, až na jazyku pocítil známou kovovou pachuť krve.

Prudce došlápl na brzdu, když nestihl projet další zelenou. Nehty netrpělivě bubnoval do koženého volantu, očima visel na semaforu, kde snad ta prokletá červená svítila věčně.

A když se z rudé stala oranžová, neváhal a vyjel vpřed. Po chvíli už odbočoval na cestu vedoucí k parkovišti nemocnice.

Vyhledal si volné místo, vypnul motor a se zamčením utíkal do útrob budovy, rovnou k recepci.

,,Park Jimin, kde je?" Vyhrkl na zmatenou sestřičku.

,,A vy jste?"

,,Min Yoongi, jeho přítel," frustrovaně vydechl vzduch z plic. Žena sklopila pohled k monitoru a pár rychlými tahy myší něco vyhledala.

,,Pokoj 208, právě ho tam přive-" ani nestihla dokončit větu a Yoongi se už hnal ke schodům, když viděl, jak plné výtahy byly.

,,205, 206, 207,..." odříkával si polohlasně, ,,208!"

Uchopil kliku oněch dveří a jako střela vpadl dovnitř, setkávajíc se s nechápajícími pohledy doktora i pacienta.

Jeho zrak padl na mladého chlapce, který celý domlácený a unavený ležel v bílých přikrývkách.

,,Jiminie,..."

Doktor pozvedl obočí. ,,Vy jste pan Min Yoongi?"

Oslovený pouze přikývl, neschopný ze sebe vydat další hlásku.

Ošetřující odložil Jiminovu nemocniční kartu bokem a poklonil se oba chlapcům. ,,Nechám vás chvíli osamotě."

A jakmile zmizel za prosklenými dveřmi, Yoongi se pomalu posadil na židli vedle lůžka. Natáhl svou bledou ruku k tváří mladšího, chtěl ho pohladit a ujistit se, že je opravdu v pořádku.

Nečekal však, že se Jimin vyplašeně odtáhne.

,,O-omlouvám se," zašeptal pacient tiše a začal si hrát s vlastními prsty ve klíně, ,,ale nevím k-kdo jste."

Yoongiho srdce se rozbilo na milióny malých kousků. V očích se mu hromadily slzy, nechtěl, aby si ho Jimin nepamatoval po tom všem, co spolu prožili.

Stáhl ruku zpátky. ,,To je v pořádku, Jiminie."

Nebylo to v pořádku.

Po tváři mu sjela jedna neposedná slza, jež si mladší všiml.

,,Ne, prosím, neplačte!"

Jimin se k němu natočil čelem a opatrně mu kapku setřel. Yoongi netoužil po ničem víc, než zase pocítit dotek jeho milovaného. Proto na jeho dlaň položil tu svou a mlčky jej vyzýval, aby tak chvíli ještě setrvali.

Jiminova teplá, hřející dlaň na Yoongiho studeném líčku, se staršího rukou na vrchu.

,,Pane, jak se jmenujete?" Zeptal se mladší a palcem započal dělat drobná kolečka.

Yoongiho bodlo v hrudi.

,,Jsem Min Yoongi, Jiminie,

a jsem tvůj přítel."

✨

kapitola za včerejšek, dnes by měla vyjít ještě za dnešek ^^,

zatím je to smutnější, ale nebojte se, však ono všem zlým dnům je jednou konec!

snad se líbilo 🖤

©binnain