9

1.2K 94 25
                                    

Celý den mám v hlavě toho magora. Kdo se skrývá pod tou maskou? Proč to dělá? Proč zrovna já?

Samé otázky a žádná odpověď. Jako vždy. Dneska nemám chuť na nic. Chci jen ležet a přemýšlet. Z mého přemýšlení mě vyrušilo zaklepání na dveře.

"Dále.." dveře se po chvilce otevřeli a v nich Namjoon. "Jin má o tebe starost... Musíš se najíst Tae... Jin z toho nemůže ani spát.

Už 2 dny moc nejím. K čemu? Nechci, nemám hlad." hm.. " Namjoon se zamračil."Taehyungu. Můžeš mi říct co se děje? Víš máme o tebe všichni starost."

Nevím proč... Ale řekl jsem to. "Noa? Mě nezajímáte. Nepotřebuju vaše žrádlo. NIC. Dejte mi chvíli pokoj."

Očividně se Namjoon naštval. "Tak proč si sem zas vlezl. Hm?" na to jsem nic neřekl. Nemám co. Měl pravdu.

Odešel. Byl jsem zas sám. Opět. Kde je Jungkook? Musím ho najít.. Chybí mi..
A taky musím zjistit kdo je ten magor.
Dneska si na něj počkám.


20:39


Opět někdo klepe na dveře. "Dále."
Myslel jsem že to bude Jin nebo Namjoon, ale byl to Hoseok. "Tae.. My deme na večírek.. Chceš ta-" "ne. Může jít sami" Hoseok se jen smutně podíval a odešel.

Proč bych chodil na nějaký zasraný večírek. Pff. Po chvilce jsem uslyšel jak kluci zavřeli dveře od hlavních dveří. Ihned jsem se zvedl a šel do kuchyně.

Mám žízeň. Vzal jsem skleničku a chtěl si nalít vodu, ale za sebou jsem něco slyšel. Otočil jsem se a nic. Nikde nikdo. Zase jsem se otočil a nalil do skleničky vodu. Na ex jsem ji vypil.

Otočil jsem se a na zemi byla fotka mě a Jungkooka jak se objímame. Tuhle fotku jsem ještě neviděl... Ani si tohle nepamatuji. Opatrně jsem si tu fotku vzal do ruky.

"Chybíš mi..." uslyšel jsem ránu z Obýváku. Pomalu jsem se tam vydal. Televize na zemi. No výborně. Šel jsem ji tedy zvednout. Jak  jsem ji zvedl, tak se zapla. Docela jsem se lekl. Uchechtl jsem se tomu.

V televizi hrála nějaká pohádka... Neznám. Ale pak se to přeplo. Byly tam fotky mě a Jungkooka. Sedl jsem si na gauč a díval se. Nebál jsem se. Věděl jsem že tu je magor.

"Proč mi to ukazuješ." řekl jsem do místnosti a stále se díval na televizi.
Nikdo se neozval. Ale televize zablikala. Ty fotky byly od krve. A Jungkookova hlava zaškrtaná.

Tohle mě děsilo. Pořád dokola. Slyšel jsem Jungkookovi smích. Rychle jsem si stoupl a rozhlížel se. Nic. V televizi furt to samé.

Bál jsem se. Teď už jo. Ne o sebe... Ale o něho. O Jungkooka. "Žeby tady někdo měl strach? To neee" on. Magor. Ale nikde jsem ho neviděl. "Chybí ti? Tak moc?" jeho hlas mi byl nepříjemný. "Chceš ho vidět? Hm?" otočil jsem se a za mnou ON. MAGOR. lekl jsem se.

Zasmál se. Svou ruku dal na mou tvář. Už se možná začínám bát jeho. Začel jsem být nervózní. "Chce být něčím, čím nikdo není" štípl mě do tváře. Bolelo to jako sviň ale to mi teď je jedno. "K-kde je."

Hi baby ❤️ / VKOOK/Where stories live. Discover now