Lot Of Secrets

791 34 0
                                    

Když se Katherine odtáhla. Krk mě šíleně pálil. Pomalu jsem narovnala hlavu. Byla jsem dost vyčerpaná, sotva jsem vnímala, že ke mně má dvojnice mluví.
„Není špatná. Teď přichází fáze dvě." Ušklíbla se a vytáhla svůj mobil. Pak vytočila nějaké číslo a mě došlo, komu chce volat.

Pohled Klause

Šel jsem do svého pokoje, abych přinesl Eleně jídlo. Už bylo ráno, tak jsem si řekl, že to ocení. Vešel jsem dovnitř bez ťukání a očekával nějaký příval slov. Když se tak nestalo, podíval jsem se po pokoji. Když jsem ji nikde neviděl, pustil jsem misku s Müssli na zem a nasupeně šel k oknu. Podíval jsem se pod sebe, ale neviděl jsem nic, než jen zem. Zaječel jsem a zavřel prudce dveře.
„Elijahu!" Zavolal jsem na něj a Rudník jsem vzteky. Můj bratr po chvíli přišel. Podíval se na mě nechápavě.
„Najdi mi tu dvojnici!" Rozkázal jsem a než něco stačil říct, obešel jsem ho a šel do kuchyně, abych si vzal pytlík s krví. Než jsem ale došel do lednice, začal mi zvonit mobil. Podíval jsem se, kdo mi volá, ale bylo to neznámé číslo. Zvednul jsem ho a čekal, kdo se ozve na druhé straně.

„Ahoj, Klausi. Dlouho jsme se neviděli." Uslyšel jsem známý hlas.
Katherine. Víš, že by ses mi neměla plést pod nohy." Začal jsem klidně, ale přitom jsem vřel vzteky. Díky ní se mi totiž nedaří vyrábět hybridy. Katherine, mrcha, co vždy přežije. I při rituálu, který mi měl umožnit stát se plnohodnotným původním hybridem. Teď musím používat jen krev z dvojníka a tím je Elena.
„Myslím, že to vím. Ale mám pro tebe nabídku, kterou nemůžeš odmítnout."
Řekla drsně.
„Od tebe odmítnu úplně všechno."
Zavrčel jsem do mobilu.
To si jen myslíš. Mám tu svou dvojnici
Elenu." Zasmála se a já hned vyštěkl:
„Okamžitě mi ji vrať, nebo ti vytrhnu jazyk, narvu ti ho do tvého chřtánu a pak utrhnu i tu tvou prolhanou hlavu."
Katherine se jen znovu zasmála. „Myslíš, že mě tvé výhrůžky vyděsí? Elenu ti dám, až si řeknu podmínky. Jinak..." Uslyšel jsem, jak Elena vykřikla. Nejednalo se tedy o trik.
Povzdechl jsem si. Byl jsem v pasti.
„Fajn. Co ode mně chceš?" Zavrčel jsem.
„Je to jednoduché. Slíbíš mi, že mě necháš na pokoji a nebudeš mě už honit. Budu si moct dělat, co chci." Řekla své podmínky a já se jen zasmál.
„To ti neslíbím, lásko."
V tom případě..." Slyšel jsem další Elenin výkřik. Nutně jsem ji potřeboval na vyrábění svých hybridů.
„Fajn! Už toho nech!" Zamumlal jsem a promnul si oči.
„Máš to mít."
Skvěle. Přijď do opuštěného domu na konci města. A být tebou, Pospíšila bych si. Možná brzy vykrvácí." Znovu se zasmála a ukončila hovor. Zavrčel jsem a napsal Elijahovi, aby dorazil na to místo, co Katherine popsala. Pak jsem mobil strčil do kapsy a vyrazil tam.

Pohled Eleny

Když Katherine dotelefonovala, otočila se na mě. Byla jsem už dost vyčerpaná. Měla jsem přivřené oči. Na těle jsem měla nejméně pět bodných ran a ze všech vytékala krev.
„Zatím se tu měj. Třeba se už neuvidíme." Ušklíbla se a najednou zmizela. Byla jsem úplně mimo. Pak jsem už jen zaskuhrala a zavřela oči úplně. Neměla jsem už na to, abych se udržela při smyslech.

Nevím, kolik času uběhlo. Nemohla jsem se pohnout. Byla jsem pořád dost vyčerpaná. Pak jsem ale ucítila na rtech zvláštní tekutinu. Nechtěla jsem ji, ale pak mě někdo donutil a já ji polkla. Pak jsem znovu upadla do bezvědomí.

Pořád jsem se přerušovaně probouzela. Uvědomovala jsem si jen, že mě někdo nese v náručí. Pak jsem se probrala v posteli. Slabě jsem si uvědomovala, že jsem jen ve spodním prádle a přikrytá dekou. Pak jsem znovu usnula.

Po dlouhé době jsem se probudila. Otevřela jsem oči a uviděla nějaké tělo vedle sebe. Promnula jsem si oči a až teď jsem si uvědomila, kdo to je. Rychle jsem se odtáhla a přitiskla k sobě deku.
„Co tu děláš?" Vydechla jsem.
Klaus otevřel oči a podíval se na mně.
„Spím tu." Zamumlal rozespale. Pravděpodobně taky spal.
„A zrovna ty bys neměla nic říkat. Kdyby můj bratr přišel o pět minut později, byla bys mrtvá." Řekl a zívnul.
„Tvůj bratr?" Řekla jsem trochu překvapeně. Předpokládala jsem, že je to zrovna Klaus, kdo mě zachránil. Pak jsem si všimla, že deku, kterou si tisknu k tělu držím oběma rukama. To je nemožné...
„Co se stalo s mou rukou?" Udiveně jsem ji sledovala a kroutila s ní, abych si zvykla, že ji nemám znehybněnou.
„Bude ti vadit, když ti o všem řeknu až ráno?" Zabručel nerudně Klaus a já na něj jen překvapeně pohlédla. Pak jsem se podívala z okna a zjistila, že je zase noc. To jsem spala tak dlouho?
„Dobře... Ale pak mi řekneš úplně všechno..." Zamumlala jsem. Já byla rozhodně probuzená tak, že už neusnu. A navíc vedle Klause. Zvedla jsem se a snažila se zakrývat svoje odhalené rysy. Přešla jsem ke dveřím a zkusila otevřít, ale bylo zamčeno.
„Promiň, lásko, ale musíš to tu přes noc vydržet." Zamumlal Klaus a v jeho hlasu jsem slyšela, že se usmívá. Jen jsem si povzdechla, protože mi došlo, že mi nic jiného nezbývá. Znovu jsem přešla k posteli a sedla si na ni. Dívala jsem se z okna. Teď už jsem neměla v plánu nikam utíkat, protože jsem věděla, že tam pořád někde může čekat Katherine a s ní už jsem se střetnout nemohla. Ucítila jsem na zádech pohled. Otočila jsem se a zjistila, že se na mě Klaus pořád s úsměvem dívá.
„Nechtěl jsi náhodou spát?" Zabručela jsem.
„Chtěl, ale neusnu, když taky nebudeš ležet." Odpověděl mi Klaus a v očích se mu blýsklo. Povzdechla jsem si a nakonec si tedy lehla. Bylo mi dost nepříjemné ležet vedle člověka, který měl tolik tajemství a nechtěl se o ně podělit... Tedy alespoň ne teď. Přitáhla jsem si deku až ke krku a zavřela oči. Snažila jsem se nevnímat Klause vedle sebe a představovala si, že ležím ve své posteli ve svém pokoji a ve svém domě.
Domov. Tolik se mi stýská po něm i po kamarádech, které mám ve městě. Po bráškovi i po tetě Jenně. Po Caroline i Bonnie, Mattovi a Tylerovi. V mysli jsem začala vyjmenovávat všechny, kteří mi chybí a jsou mi blízcí. Chtělo se mi brečet, ale nemohla jsem. Ne tady, ne teď.

Don't be afraid of me (TVD/TO)Kde žijí příběhy. Začni objevovat