Soumrak hrdinů

Živá noční můra

Hermiona vyprávěla Camille o Lenině dětství v Bradavicích, pomstě rodiny a výcviku v bojovém umění mnichy v nepálském klášteře. Camille ji nepřerušovala a občas pokývala hlavou.

„Ve skutečnosti ji vycvičila Liga." Camille popošla od okna a sedla si na pohovku, kde se uvelebila Hermiona „Ten klášter v Nepálu je sídlem Ligy po staletí. Mniši jsou kamufláž pro odvedení pozornosti." Pradávná si nervózně mnula ruce. „Když přišla Lena k Lize, tak se jí vůdce Ligy Anatoly Fedorov ujal. Choval se k ní jako k dceři a já se s ní přátelila od prvního momentu, kdy jsme se poznaly." Při té vzpomínce se pousmála, ale stejně rychle její úsměv zmizel. „Seznámila se s jedním klukem. Jmenoval se Kyle Morgan. Spojovala je stejně bolestivá minulost, takže si rozuměli. Byl první člověk, kterého kdy milovala." Při té informaci se Charlie napjal, ale Camille to ignorovala a pokračovala v příběhu: „Lena v té době byla šťastná. Hněv s jakým přišla do Ligy, úplně zmizel." Znovu se začala třást. „Pak jednoho dne zjistila, že Kyle přišel s příšerným řešením, jak ukončit veškeré boje s čaroději. Konfrontovala ho, ale nedokázala ho zabít. Telepaticky ho uvrhla do kómatu. Pak opustila Ligu a já šla s ní. Pár let působila ve Velké Británii a potom poznala vás."

„Jak to všechno souvisí s tím, co jsme se dozvěděli od Stilese," zeptal se Harry.

„Protože Kyle Morgan je Bloker. Je to pradávný, který dokáže blokovat veškeré schopnosti pradávných i čarodějů svou myslí," odpověděla mu a hlas se jí třásl ještě víc, „ale hlavně je to monstrum, co chce genocidu celosvětové čarodějnické populace."

„Takže je vysoká pravděpodobnost, že Lenu má teď on, protože se jí chce pomstít," zašeptal vystrašeně Charlie a Camille přikývla, „musíme se tam dostat, musíme..."

„Charlie poslouchej mě," zastavil ho Ron. „naplánujeme to, ale začneme až za pár hodin. Je pozdě, musíme se vyspat. V tomhle stavu, bychom Leně byli k ničemu." Ron objal bratra a v tomto postavení zůstali, dokud se neuklidnil.

Když se nakonec všichni přesunuli do svých pokojů, tak se Hermiona s Dracem a Blaisem v jejich pokoji po té smršti událostí poprvé za dlouhou dobu milovali. Oba k ní byli jemnější než normálně. Stres na ně dolehl a ještě dlouho potom, co měli orgazmus, leželi spolu v pevném objetí, než konečně oba její manželé usnuli.

Hermiona spát nemohla. Opatrně se zvedla z postele a šla se dolů napít vody. V obývacím pokoji ji překvapila Camille. Zjevně ve svém pokoji vůbec nebyla. Seděla na zemi opřená o pohovku a zírala strnule do plamenů v krbu z bezpečné vzdálenosti. Hermiona chvíli přemýšlela, než vešla do místnosti a posadila se vedle ní.

„Proč nespíš," zeptala se blondýnky a podala jí sklenku vody, kterou pro Camille přinesla.

„Já moc nespím. Většinou jen pár hodin," vysvětlila jí Camille.

„Můžu se tě zeptat na něco osobního," zašeptala Hermiona a Camille přikývla, „proč nám pomáháš? Tohle už není tvůj boj. Lena tě poslala, abys nás ochránila tady před Infernem, ale ten už tu očividně není. Navíc nechápu, proč si sem vůbec přišla, když máš očividně fóbii z ohně."

Camille si povzdechla. „Lena mi o tobě vyprávěla, o tom jak moc chytrá a laskavá jsi," hlesla a usmála se na Hermionu, než její pohled opět zvážněl, „mohu ti věřit, že to, co ti teď řeknu, zůstane mezi námi," řekla a Hermiona souhlasně kývla hlavou, „je to i můj boj. Když se Lena dala s Kylem dohromady. Sblížila jsem se s jeho nejlepším přítelem. Spali jsme spolu. Nebyla to láska, ale důvěřovala jsem mu." Na moment mlčela. „Když pak Lena bojovala s Kylem, chtěla jsem jí pomoc. Ale on mě napadl." Zavřela oči, jako by jí vzpomínka způsobovala další bolest. „Spaloval mě zevnitř a jen díky svým schopnostem jsem vydržela dost dlouho. Pak už si jen vzpomínám, jak ho Lena omráčila a zachránila mi tím život..." Hermiona ztuhla, když jí došlo, o kom to mluvila, ale Camille s vyprávěním ještě neskončila. „Domenico Serra byl psychopat už tehdy. Pokaždé když zavřu oči, usnu nebo se jen dívám do ohně a cítím jeho teplo... Je to jako bych byla zase tam v ten moment, kdy se to stalo. Znovu vidím tu nenávist v jeho očích." Při těch slovech se v místnosti na pár vteřin ochladilo, jak Camille cloumaly emoce. Pak chlad zase zmizel. „Život mě naučil, že strachu se zbavím jedině, když mu budu čelit."

„Co budeme dělat," špitla Hermiona.

„Vyrazíme do Nepálu a ukončíme to."               

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Další kapitola je na světě.

V případě dotazů zanechte komentář.

Vaše Elisabeth226 :-)