Úplněk v Nás {Moon in Us}

16. Mezi dobrem a zlem

Na obrázku je Alfa v lidské podobě.
(Ano, odpornějšího chlapa jsem už nenašla XD)

„Co.. Co... Cože?!" nemohla jsem popadnout dech!
„Promiň, že jsem ti to neřekl dřív."
„Ale.... Já..... Ale ty!" To ale není pravda! Přece se už párkrát proměnil! Minimálně při příhodě s tím chlapem v zelenožluté bundě!!
„Ale jakto že se proměňuješ?!"
„Já jsem vlkodlak, ale kříženec..."
„S čím?!" vyhrkla jsem nedůvěřivě.
„No... Víš... Moje matka byla vlkodlak, ale zamilovala se do táty... A ten byl... No... Vůdce Lo - vců..."
Zaječela jsem a stoupla jsem si! Napůl Lovec?!! To ne!!!!
„Děláš si že mě pr**l?!!" zakřičela jsem na něj, poodstoupila a napřáhla jsem ruku s gestem, které jasně říkalo: ‚uklidni se ty vrahu!'
„Neboj se mě! Zabil ji! Chtěl zabít i mě, ale pak ze mě vycvičil bojovníka aby mě mohl využívat!"
„Počkej.. K čemu tě využíval?!"
Zmlkl.
„Odpověz!!" zaječela jsem na něj. Docela jsem se ho bála... Je to přeci Lovec! Ten zabiják, podvodník, vyděrač, tyran, vrah!
„Abych pronikl... Mezi vlkodlaky... A zjistil... Jejich... No... Kde jsou..."
„Ne! To ne! Ty seš normální parchant! Vypadni! Ztrať se kryso!!" rozběhla jsem se od něj rychle pryč.. Běžela jsem rychle do doupěte. Za ostatními. Nevěděla jsem, jestli se mám spíš soustředit na pláč, nebo na běh.
Do nohou mi škrábalo ostružiní a jiné malé zákeřné keříky, ale mě to nevadilo. Myslela jsem jen na tu scénu... V hlavě mi řvalo neskutečné množství otázek! Co si prožil? Je to pravda? Co s námi bude? Proč to udělal? Jak mohl? Věřila jsem mu! Jak jsem mohla nepoznat Lovce?!
Najednou mi všechno začalo dávat smysl! Přišlo mi že ten útěk byl nějak moc jednoduchý! Proto toho o lidech tolik věděl! Proto věděl jak utéct! Proto nikdy předtím neměl smečku! Proto se tak obratně pohybuje v boji!
Protože je LOVEC!!!

Doběhla jsem na naše teritorium a hledala jsem Icara. Nebyl tam.. Nejspíš byl asi pryč..
V tu chvíli za mnou doběhl Nick. Vypadal docela udýchaně, ale já jsem mu přesto uhýbala, abych si udržela uctivou vzdálenost.
„Theo počkej! Jsem na vaší straně!"
„Proč bych ti jako měla věřit?" vycenila jsem na něj zuby.
„Týdny jsem nepodal žádné hlášení! Svého otce jsem odmalička nenáviděl! Chci tu zůstat!" tímhle proslovem naši hádku jen upoutal pozornost ostatních.
„Jak moc tě překvapuje že ti už nic nevěřím?!"
„Nepřekvapuje." ujistil mě.
Otočila jsem se a řekla se skloněnou hlavou: „Je mi líto Nicku, že jsi nás zradil. Chyťte ho." Řekla jsem to aby to vyznělo že jsem sklamaná. Taky že jsem byla sklamaná! Všichni se po něm vrhli a chytili ho. Za kapuci, mikinu, vlasy, uši, prostě aby nemohl utéct.
„Bohužel je to zvěd. Že Nicku?" řekla jsem sklíčeně.
Nic neřekl. Jen zavřel oči a sklonil hlavu. Pro mě to znamená souhlas. „Odveďte ho někam pryč." zavelela jsem. Ve smečce jsem měla váhu. Členové v hierarchii nade mnou byli dnes na lovu teda kromě Alfy. Ten se asi někde zotavoval ještě ze souboje.
Odvedli ho do zásobárny, jelikož jsme neměli něco jako věznici. Stejně tam nic nebylo, a u vchodu do téhle hlubší ztísněné jezkyňky, stáli Jayson a Raymond. Oba dost silní na to, aby přeprali i Nicka.
Bylo mi strašně líto že to byl zrovna on, který nás zradil, ale ještě víc mi bylo líto, že jsem se zrovna do něj zamilovala...

Uff. Tak jsem se konečně odhodlala napsat další kapču. Tady je, snad se líbí a děkuju za přečtení ❤️