Svět je malý

•20•

Konec ulice, konec města, začátek lesa. Rychle jsem do něj vběhla po vyšlapané cestičce, ze které jsem sešla a schovala se za blízký keř.

Najednou se do lesa vřítil Theodore, rozhlížejíc se na všechny strany.

,,Já vím, že tam seš!"

Já jsem si musela rychle ústa zakrýt dlaní, abych se nezačala hlasitě smát. Chtěla jsem se ještě trošku přikrčit, a proto jsem se více a více skláněla. Pomalu jsem si přešlápla, ale nevšimla jsem si, že nohu pokládám na větvičku, a tak se lesem rozlehlo hlasité prask.

Rychle jsem se podívala na Thea, který se zastavil a pomalu se otáčel.

,,Už si jdu pro tebe." zasmál se.

V tuhle chvíli mi bylo jasné, že se mu už neschovám, protože přesně ví, kde jsem.

V domnění, že přijde zleva, vyběhla jsem z poza keře zprava, ale místo toho, abych se dostala na cestičku, skončila jsem Theovi v náruči.

,,To jsem si myslel, že bude těžší tě chytit."

,,Mělo být. Jen, tys mi pokazil mé plány." chtěla jsem si dát ruce v bok, ale kvůli objetí jsem nemohla.

,,Ale prosimtě. Jdem domů?"

,,Mě bolej nožičky." zamrčela jsem.

,,To zvládneš, je to kousek."

,,Nezvládnu."

,,Mám se tu s tebou dohadovat?"

,,Pokud je to tvoje přání." uchechtla jsem se. ,,Ale stejně ti to nepomůže."

,,Tak pojď, ty nemohoucí." dřepl si a já jsem mu vlezla na záda.

,,A jedem koníčku!" zvolala jsem a jemně jsem ho rýpla patami, když se narovnal.

Theodore rychlým během vyrazil z lesa zpět na silnici a po ní směrem k domu, kolem kterého jsme už předtím prošli.

Po chvíli začal zpomalovat, až se běh změnil v krok.

,,Co jsem si to vybrala za herku?" zasmála jsem se.

,,Ti dám herku!" také se zasmál a chtěl mě ze sebe shodit.

,,Já to tak nemyslela!" vykřikla jsem, když jsem ucítila, že se už asi dlouho neudržím a on přestal.

,,Budu ti věřit. Ale nevím jestli dělám dobře."

Najednou jsme byli už před brankou, která vede na dvůr u jejich domku.

,,Díky za odvoz." zašeptala jsem mu do ucha a nervózně jsem mu věnovala polibek na tvář.

,,Ještě!" zvolal jako malé dítě.

,,Nic nebude." seskočila jsem z něj a chtěla jsem vejít na dvůr.

,,To bych neřekl." zastavil mě a nastavil tvář, na kterou jsem ho po chvíli políbila. ,,Vidíš, že to jde."