Svět je malý

•15•

,,Kde jste kurva byly?!" přiběhl do předsíně rozzuřený Theodore, když jsme přišly domů. Hned za ním se objevil Andrew.

,,Byly jsme se projít." pokrčila jsem s úsměvem rameny.

,,Ale měly jste tu nechat aspoň nějaký vzkaz, něco prostě." začal se pomalu uklidňovat.

,,Báli jsme se o vás." řekl po chvilce a obě nás pevně objal.

,,Fajn, příště se to už nestane, tati." zasmála se Clare.

,,Já ti dám tati." frkl Theo. ,,A teď spát, hned."

,,Ale mně se ještě nechce, tati." zasmála jsem se.

,,Vy jste obě stejný." zakroutil hlavou Theodore.

*****

Potichu jsem přešla do kuchyně. Všichni ještě spí. Šli jsme spát opravdu pozdě, ale já jsem už vzhůru.

,,Dobré ráno." zašeptal Theo, který vyšel z koupelny a posadil se vedle mě.

,,Dobré."

,,Jakto, že jsi už vzhůru?"

,,Nemůžu spát." řekla jsem. ,,Ty, jak vidím, taky ne."

Chvíli jsme jen tak mlčky seděli.

,,Co se stalo, že jsi najednou zase taková jako vždy?" prolomil to nepříjemné ticho. ,,Ne, že bych si stěžoval, úsměv ti sluší."

,,Ále, to máš jedno." zasmála jsem se a Theodore se mi podíval do očí.

,,Už nemáš v očích tu bolest, kterou jsem tam viděl. Jsem rád, že jsi zase šťastná." usmál se a stiskl mě v objetí.

,,Ani nevíš jak moc." zašeptala jsem mu do hrudi. Zavřela jsem oči, vdechovala jeho vůni, naplno vnímala doteky, které mě naplňovaly novou energií.

,,Slíbíš mi něco?" zeptal se po chvilce ticha, nepovolujíc objetí.

,,A co?"

,,Že budeš už navždy šťastná." odmlčel se. ,,Protože je hrozný tě vidět smutnou."

,,Slibuji." špitla jsem po dlouhé odmlce.

,,Děkuju."

Najednou jsem ucítila jeho teplé rty na svém čele. Zkameněla jsem a tváře mi zrudly až tak, že jsem musela vypadat jako rajče.

,,Ellie?"

Nebyla jsem schopna se pohnout ani promluvit.

Jemně mi chytil bradu a hlavu zvedl tak, abych se mu dívala přímo do očí. Naše obličeje od sebe oddělovala jen několika centimetrová mezera.

,,Já.. Chtěl bych.." začal. ,,Rád bych ti něco řekl."

,,Ano?"

,,Já.. Já.."