Svět je malý

•2•

,,Konečně" zamrmlala jsem si pro sebe, když jsem spatřila modře natřený a místy odřený plot u jednoho z domků.

Brankou jsem vběhla na menší dvůr a vydala se ke dveřím.

Dvorek je plný nějakého harampádí a dům z venku nevypadá nejlíp, je dost omlácený. No, zevnitř to taky není žádná výhra ale já sem jezdím ráda.

Zaklepala jsem, protože nemají ani zvonek, a čekala. Zevnitř se ozval nějaký rámus a hned na to se dveře otevřely na malilinkatou škvírku.

,,Heslo?" ozval se mužský hlas.

,,Hovno kleslo. Dělej otevři." zasmála jsem se a dveře otevřel dokořán vysmátý Theodore.

,,Ahoj Ellie."

,,Ahoj." pozdravila jsem a vtrhla dovnitř. ,,Je brácha už doma?"

,,Andrew? Ne, měl by za chvilku přijít."

,,Výborně." usmála jsem se, sundala si boty a z batohu jsem vytáhla krabičku s dortem. ,,Věci si schovám zatím k tobě, jo? A když přijde, nejsem tady."

Všechny mé věci jsem hodila do Theodorova pokoje, který jsem následně zavřela a vydala se do bratrova pokoje. Tam jsem se schovala za gauč i s dortem. Teď už jen čekat.

Asi po pěti minutách jsem z kuchyně uslyšela dva hlasy. Andrew už je doma.

Po chvilce se brunet objevil ve dveřích do svého pokoje a odhodil svoje věci na gauč.

,,Všechno nejlepší!" vykřikla jsem a vyskočila zpoza gauče.

,,Ježiš ségra, já se ale lek." zasmál se a stisknul mě v objetí.

,,Něco jsem ti upekla."

,,Ty víš jak mě potěšit. Děkuju." rozcuchal mi vlasy a společně jsme se vydali zpět do kuchyně za Theodorem.

Nakrájela jsem dort a každému jsem kousek podala.

,,A to ještě není vše."

,,Teď jsi zněla jak z nějakého teleshoppingu." zasmál se Andrew a já s Theem s ním.

,,Ještě půjdem do kina." vytáhla jsem z kapsy dva lístky. ,,Promiň Theo, nevěděla jsem jestli budeš chtít jít nebo ne, takže tobě jsem nekupovala."

,,To nevadí, mně se stejně nikam nechce."

,,No jo no, tady je někdo totiž trochu línej." prohodil brácha.

,,Ellie, pleskni mu jednu za mě, děkuju."

,,Vidíš to? Je tak línej, že se za něj musí prát někdo jiný."

,,Helee, víš ty co?!" začal Theo ale zarazil se. ,,Ehm, radši nic."

A všichni jsme propukli v hlasitý smích.