Svět je malý

•23•

,,Lidi, dneska to bude pařba jak prase!" zvolala vesele Clare, jako dítě, které se raduje z dárku, který si už dlouhou dobu přeje.

Dneska je Silvestr a brácha s Theodorem a Clare mě přemluvili, abych tu s nimi zůstala.

,,Klídek, jo? Ty jdeš spát hned po večerníčku." řekl Theodore.

,,Hm, jasně." uchechtla se Clare a praštila Thea do ramene.

,,Hele vy dva, nechte se a pojďte mi pomoct." řekla jsem jejich směrem.

Oba přišli ke mně a společně jsme chystali jídlo na večer.

Najednou na mě Clare zvrhla sklenici s vodou. Úmyslně nebo ne, prostě to udělala a za to si zaslouží odplatu.

Rychle jsem vzala blízký hrnek, naplnila ho vodou a celý ho na ni vylila.

,,To znamená.." začala.

,,Válka!!" přerušila jsem ji. A tak to začalo. Navzájem jsme se polévaly.

,,Holky! Nechte se!" Theodore se nás snažil uklidnit. Tedy, až do doby dokud to neschytal vodou do obličeje.. ,,Jen počkejte!"

Po chvilce jsme byli všichni tři úplně promočení. No, ne jen my. I všechno kolem. Kuchyňská linka, všechny věci na ní a o podlaze radši nemluvím. Ale pořád jsme nepřestávali.

Najednou mě Theodore zvedl, hodil si mě přes rameno a rozběhl se do koupelny. Oba jsme se hlasitě smáli a já jsem ho bušila do zad.

,,Pusť mě!"

Nevěřila jsem tomu ale on mě opravdu postavil na zem. Strčil mě do sprchového koutu a pustil na mě proud ledové vody. Já jsem ho rychle chytla za promočené tričko a pokusila se ho vtáhnout k sobě, a protože to nečekal, podařilo se mi to.

Stáli jsme natisknutí na sobě a se smíchem jsme se na sebe zahleděli. Theo se ke mně pomalu přibližoval. Srdce mi začalo tlouct jako splašené a ucítila jsem nával adrenalinu, který naplnil celé mé tělo. Bez jakéhokoliv přemýšlení jsem ho rychle políbila a poté jsme oba sklopili hlavy k zemi.

,,Tak takhle nějak vypadá polibek v dešti." zvedl pohled ke mně.

,,Ty seš trotlík." obejmula jsem ho a začali jsme se společně smát.

A než jsme stačili říct cokoliv dalšího, do dveří se vřítila Clare se slovy: ,,Pojďte mi pomoct uklidit ten bordel."