New age [pozastaveno]

Karma is a bitch

Domem se rozléhaly tiché kroky, ozývaly se z obývacího pokoje a mířily do kuchyně. Táhly se velice pomalu, kdo ví proč, prostě instinkt.

,,Tati?" Zaznělo najednou prázdnou budovou, ale dívka se nedočkala odpovědi. ,,Tohle není sranda!" Zvýšila hlas, ale stále nic, nikde nikdo. ,,Třeba je ještě v práci." Řekla si nakonec šeptem a došla do kuchyně, kde si nalila do sklenice vodu.

S nádechem se otočila, aby mohla jít do pokoje a najednou...

,,Charlie!" Jughead už ji nějakou dobu volal, ale ona stále nereagovala. ,,Co?" Zamrkala Charlie a pohlédla na svého černovlasého kamaráda.

Jughead se zhluboka nadechl a prohrábl si vlasy. ,,Už po dvacáté se tě ptám, co uděláme s Michelle." Zopakoval opravdu již po několikáté a doufal, že se mu tentokrát dostane jeho zasloužené odpovědi. ,,Odstřihnu ji ze svého života." Pokrčila rameny Charlie a sedla si vedle něj na gauč.

Její společník vytreštil oči a prohlédl si ji od hlavy až k patě. ,,Ty ji chceš za-"

,,Ne, Bože, co si myslíš, že jsem?! Prostě ji budu ignorovat!" Dívka vedle do něj strčila a potom se uchechtla. ,,Neodpovídej." Dodala.

Jughead se ušklíbl a potom vstal. ,,Jdem do Pop's?" Zeptal se a aniž by čekal až Charlie něco řekne, otevřel dveře. ,,Ty bys pořád jenom jedl." Zasmála se Charlie. ,,Tak máš hlad nebo ne?"

,,Už běžím!" Světlovláska rychle vyskočila na nohy a vydala se za Jugem. ,,Ty manipulátore." Zakroutila nad ním hlavou. ,,Jen počkej, to se ti vymstí." Kývla hlavou. ,,Ale prosímtě." Ozval se Jughead nazpět a usmál se. ,,Nedělám si srandu, karma je svině."

Když po chvíli rozebírání smyslu karmy a chůze došli do Pop's, tak si sedli na svá obvyklá místa a Charlie jim hned odchytila servírku. ,,Tak co si- Ahoj, Jugheade." Pousmála se Veronica a prohlédla si je. ,,To co vždycky?" Zeptala se potom.

,,Dvakrát a jednou místo kávy milkshake."
,,Jaký?"
,,Ehhh..." Jughead se na chvíli zamyslel a potom se zoufale podíval na svou mladší kamarádku.
,,Vanilkový." Odpověděla Charlie Ronnie, ale úsměv jí neopětovala.

,,Dobře, za chvíli to bude." Veronica zase odešla a nechala Charlie s Jugheadem za sebou.

,,Nelíbí se mi." Vyjádřila se Charlie a pohodlně se opřela. ,,Taky ji nemám v lásce, ale je to Bettyina nejlepší kamarádka, takže budeš co?" Jughead povytáhl obočí a založil si ruce na hrudi. Moc dobře věděl, že Charlie řekne všem, co si o nich popravdě myslí a ne vždy to bylo k dobru.

,,Budu držet jazyk za zuby." Protočila očima Charlie. ,,Strašně na Betty lpíš a vůbec, mělo by jí být jedno, že ji nemusíš, je to tvoje rozhodnutí a pokud tě miluje, tak to bude respektovat a pokud ne, tak je to jenom děvka." Pronesla potom a protáhla se.

Jughead si povzdechl, přesně tohle byla ta přehnaná upřímnost. ,,Betty není děvka, Charlie." Vydechl. ,,A kolik si měla vztahů, že mi mluvíš do toho mého?"

,,Rozhodně ne málo." Vyjádřila se naprosto jasně Charlie a upravila si své neposedné kudrnaté vlasy. ,,Vážných." Řekl po chvíli Jug.

Charlie povytáhla obočí a potom si položila nohy na stůl. ,,Fajn, ale vím jak by to mělo být." Kývla hlavou a když viděla, že její kamarád už chce něco namítnout, dala se znovu do řeči. ,,A neptej se jak to vím, prostě to vím."

,,Budu se ptát, protože to nemůžeš vědět, aniž bys to zažila." Odsekl Jughead. ,,Můžu, protože jsem to viděla u mých rodičů!" Charlie bouchla do stolu a pomalu začínala soptit. ,,Ale ti už jsou dávno mrtví." Sykl na ni chlapec s havraními vlasy a ona ztuhla.

,,Pryč? Jak pryč?" Zeptala se malá holčička svého otce a zahleděla se mu do jeho nádherných modrých očí.

,,Je teď jinde, zlatíčko, je nad námi." Zašeptal jí nazpátek táta a posadil si ji na klín. ,,Už ji nemůžeme vidět, ale pořád je s námi." Zamumlal.

,,Tatínku?" Zamrkala dívenka a otočila se na něj. ,,Ano, Charlie?"
,,Paní učitelka říkala, že maminka je na hřbitově, je to pravda?" Ricky Ashbee si povzdechl a smutně se usmál. ,,Ano."

,,A co tam dělá? Vždyť tam jsou jenom dušičky." Nechápala pořád jeho dcera. ,,Ona je teď taky dušička, Charlie." Objal ji a vymrkal slzy.

,,Myslíš, že mi bylo příjemné, když mi v pěti letech umřela matka na rakovinu, Jonesi? Přesně tak, ne." Řekla chladným hlasem a zvedla se k odchodu. ,,Tak tady to máte." Přiřítila se Veronica s objednávkou a položila jídlo na stůl.

,,Omlouvám se, Veronico, ale asi tu moji budeš muset zrušit." Řekla Charlie stejným tónem a bez dalších slov se vydala vem z bistra.

Jughead se okamžitě otočil za ní. ,,Notak, Charlie, počkej!" Zavolal za ní, ale ona už byla fuč, jako by se po ní slehla zem. Znovu.

,,Co se stalo?" Veronica si přisedla k Jugheadovi na místo, kde předtím seděla Charlie a podívala se na dveře. ,,Někdy neumím držet pusu na špacír." Odpověděl krátce. ,,To někdy my všichni." Ozvala se nazpátek Ronnie.

Jughead jenom kývnul hlavou a potom si rukama frustrovaně přejel po obličeji. ,,Hlavně nedělej kraviny, Charlie." Zamumlal si pro sebe a i přesto, že ho Veronica slyšela, už nic dalšího neřekla.

,,Snad to vyřešíte, už musím jít, však víš, máš spoustu práce, když vlastníš bistro." Vstala od stolu a odešla za bar. Jug se zoufale podíval na Charliinu porci jídla a potom si vytáhl svůj notebook a otevřel ho s tím, že bude psát, jako vždycky.

Nevěděl kde začít a o čem psát, jak to skončí a jestli to bude dávat smysl, ale psal, protože věděl, že to dělá dobře. Jak? Něco mu to našeptávalo v hlavě a on si byl jistý, že onen neznámý hlas má pravdu.

Mezitím, co Jughead psal jako o život se Charlie vydala pryč, neměla nějaký jasný cíl, jenom chtěla pryč od něj, a tak šla, kam ji nohy táhly. Avšak byl rozdíl mezi tím, kam ji táhly nohy a kam ji táhly myšlenky.

....a najednou se v hrobovém tichu domu rozezněl zvuk tříštící se sklenice A následně střepů odrážejících se od země.

Chvílí bylo opět ticho a potom se ozval křik, křik, který by rozerval uši i hluchému. S tímto srdceryvným křikem se Charlie sesunula na kolena a následně na čtyři.

Nezajímalo ji, že si zarývá střepy do rukou a do kolenou. Nebyla jediná, které ten den tekla krev. ,,Tati..." Zašeptala a i přes ostrou bolest se přesunula k muži, co ležel na kuchyňské podlaze. ,,Tati, vstávej!" Zaječela a třásla s ním jako divá, ale bylo pozdě, věděla, že bylo, ale nechtěla tomu věřit.

Byly to dva roky, dva dlouhé roky od doby, kdy Charlie našla svého milovaného otce ležet na podlaze s kulkou v hrudi, dva roky utrpení, dva roky, za které se stihla změnit k nepoznání.

Dívku však z přemýšlení vyrušil hluk, ale pro tohle místo byl typický. Charlie tedy zvedla pohled a věnovala ho už trochu poničené budově, která nesla název Bílá hydra.

Tak tady to pro dnešek ukončím, můžete mi třeba napsat, která postava vás zajímá víc a měla bych o ní napsat další kapitolu, abych měla inspiraci ❤