Valentine's Day 2019 Anthology.

Secret_Ella

Link

By @Secret_Ella

„Je mi jedno, kdo jsi, pokud budeš úspěšně hrát podle tónů mého srdce, pak tě budu milovat."
- Dandelion

Najdi si někoho studovaného. Někoho, kdo má v hlavě rozum, kdo se o tebe dokáže postarat a zajistit rodinu. V dnešní době je umění někoho takového najít. Dej na mě, moc dobře vím, co to obnáší. Budeš pak mít mnohem snadnější život. Hlavně si nenabrnkni totálního flegmatika. Buď rozumná, alespoň ty. Vystuduj, najdi si práci, něco si vydělej a teprve potom založ rodinu. To ti neuteče. Nejdřív se vzdělávej, to je něco, co ti nikdy nikdo nevezme. Přidej k tomu rozumného chlapa, co se umí postarat a budeš mít vyhráno. S titulem jde všechno lépe.

Matčina slova jí neustále rejdila hlavou. Poslouchala je už několik let prakticky pořád dokola. Nebyla si jistá, jestli se z toho má sesypat, nebo to zkrátka ignorovat. Číslem jedna na pomyslném matčině seznamu ideálního partnera pro dceru byl titul, přinejlepším tedy alespoň dobrý obor s ještě lepším uplatněním. Mladé dívce to však bylo upřímně jedno. Nepotřebovala génia, aby byla šťastná. Ve skutečnosti toužila po někom, kdo by ji konečně přiměl k úsměvu a cítila by se vedle něj v bezpečí. Tohle byly její priority. Ano, vzdělání a dobrá práce se vždycky hodí, ale po letech v osamění a neustálém přehlížení bylo pro ni samotnou důležité jediné: aby ji jednou někdo učinil šťastnou a byl jí oporou, jaké se jí dosud nedostávalo.

„Pořád se divím, že si někdo tak úžasný jako ty vybral někoho, jako jsem já. Netrefila ses."

Jeho hlas narušil proud zběsilých myšlenek. Obrátila se k němu a chvíli si ho prohlížela.

Byl úplně jiný, než jak si svého vyvoleného představovala. Nebylo to tak dlouho, co si uvědomila, jaký typ mužů se jí líbí. On však tohle všechno popíral. Nevyznačoval se závratnou výškou, neměl ani černé vlasy a uhrančivé tmavé oči. Byl přesným opakem. A jí to bylo srdečně jedno. Milovala ho proto, kým byl, ne proto, jak vypadal. Zevnějšek v tom nehrál žádnou roli. Ano, ráda se na něho dívala, ale mnohem více ji přitahovalo to, co měl v sobě.

„Vyhrála jsem svůj životní jackpot," odporovala mu, jako už mnohokrát.

„Hezky se to poslouchá, ale někdo jako ty má na víc," zkonstatoval zase podle svého.

Šla jí z toho hlava kolem. V tomhle byli stejní – podceňovali se a v tom druhém viděli někoho, kdo si tohle nezaslouží. Ona si připadala jako hrozný nekňuba, který všem stojí jen za to, aby na něj naházeli své problémy. On si zase nepřipadal dost dobrý pro tak skvělou ženu, jakou v ní našel. Byla pro něj až moc dobrá. A ona to vnímala přesně opačně – on byl až moc dobrý pro někoho, jako byla ona.

„To samé můžu říct já tobě," namítla.

Znala se a stěží dokázala vydržet sama se sebou. Nechápala, co ho na ní může přitahovat. Neřadila se mezi ultra štíhlé kokety s dokonalou pletí, vlasy, nehty a křivkami jako z přehlídkových mol. Vždycky si připadala spíše jako kluk. Ačkoli matka vždycky opěvovala její něžný půvab, ona se cítila příliš drsná oproti jiným dívkám. Jen ona si všimla, že má jedno oko nepatrně přivřené, než to druhé. Každá fotka ale takovou malou vadu dokázala odhalit. Nenáviděla focení. Z duše. Nesnášela pohled na sebe samou a foťák pokaždé odhalil veškeré její nedokonalosti. Příčila se sama sobě. Ovšem s jeho příchodem se dokázala cítit žensky a krásná. Alespoň trochu.

A on mlčel. Nedokázal by říct, proč si vybrala zrovna jeho. Byla úžasná, prakticky dokonalá. Mohla si vybírat.

„Jestli mi zase řekneš, jak jsem úžasná a šikovná, asi tě vezmu židlí," pronesla, jako kdyby mu snad četla myšlenky.