11. Důvěřuj nám

459 60 74
                                    

Ve Velké síni panovalo neobvyklé ticho a klid, jež narušovalo jen cinkání příborů a tichý hovor. Kolem zmijozelského stolu prošel ředitel hadí koleje a těch pár studentů, jež tu večeřelo, jej pozdravilo a popřálo mu dobrou chuť. Severus to sice všechno zaregistroval, myšlenkami byl ale úplně jinde.

Harry se rozhodl, že cestou z lékárny, kde měl v plánu vyzvednout několik přísad do Severusových lektvarů, se staví i za Anthonym, aby ho požádal, zda by nepřezkoumal Eileeniny vidiny, jako to udělal již mnohokrát v minulosti. Jenže Severus měl špatnou předtuchu, že jeho návštěva nedopadne dobře, a navíc nechtěl, aby byl Harry smutný a zklamaný, a tak byl už od jeho odchodu jako na trní.

Tak jak jsi na tom? otázal se v duchu Harryho, zatímco došel ke svému místu a posadil se. Minerva McGonagallová vzpřímeně seděla v ředitelském křesle, rukama si podpírala bradu a jako bystrá kočka se rozhlížela po Velké síni.

,,Dobrý večer, Severusi," pozdravila ho, když si přisedl, a on jí pozdrav oplatil. ,,Dnes jste přišel nějak pozdě, na to u vás nejsem zvyklá. Večeříte už raději v soukromí vašich komnat, abyste nemusel snášet přítomnost studentů více, než je třeba?" Neubránila se úsměvu.

Och, promiň! Skoro jsem na to zapomněl, ale už se blížím k lékárně. Příčná ulice je tak nádherná! Vypadá to tu opravdu krásně, i takhle za tmy, to je možná ještě kouzelnější, když je tu šero a tajemno a tu a tam zabliká světlo, odpověděl mu Harry a on v jeho hlase zaslechl úsměv. Absolutní nádhera. Někdy sem spolu musíme zajít a dát si tu večeři, souhlasíš?

,,Při jídle preferuji klid, ano," zamumlal a jakmile se zadíval na svůj talíř, objevilo se na něm jídlo. Nikdy nezapomněl na ten den, kdy si z něj Harry vystřelil a zašel za domácími skřítky do kuchyně, aby je požádal, zda by Severusovi mohli dát ke snídani lívance se šlehačkou a lesním ovocem. To ponížení, které zažil před svými kolegy... Harryho smích a jiskřivé zelené oči, které zářily nadšením, že jej dostal... Tehdy si skutečně myslel, že odkráčí do kuchyně a udělá z těch skřítků, kteří tohle dopustili, paštiku. Přesto svou snídani snědl a musel se ušklíbnout, když viděl ve tváři Harryho a ostatních profesorů překvapení a nevěřícnost. ,,Ale poslední dobou mám práce nad hlavu, buď tedy chodím na jídlo brzy, nebo naopak pozdě."

Mám to brát jako pozvání na rande? otázal se Severus a mírně se ušklíbl. Nejsme na tohle už trochu staří?

,,Říkala jsem si, co s vámi je, když jsem vás zde už nějakou dobu neviděla," přikyvovala Minerva a zamyšleně si ho prohlédla. ,,Děje se něco, Severusi? Připadá mi, že nejste ve své kůži, a přestože jsem vás po většinu času, co vás znám, viděla s kamenným výrazem na tváři, myslím, že dokážu poznat, zda s vámi něco je nebo ne."

Na randění není nikdy pozdě! odporoval mu Harry.

,,Děje se spousta věcí," odpověděl neurčitě Severus a pokračoval v jídle. McGonagallová si tiše povzdechla. ,,Jsou to jen drobnosti, s nimiž se musí vypořádat každý člověk."

Jsme manželé už přes dvacet let, Harry.

,,Ano, ale i drobnosti mohou přerůst ve větší problém," podotkla. ,,Já vím, Severusi, že jsme spolu zažili krušné chvíle, a také vím, že je to převážně Harry, ke komu chováte velkou důvěru a svěřujete se mu, ale kdyby snad někdy nastala situace, že byste se potřeboval svěřit i někomu jinému, tak, doufám, víte, že vám mohu kdykoliv nabídnout pomocnou ruku. Řekla bych, že mne znáte dobře, abyste mi mohl důvěřovat, a že o mně víte, že nikoho nesoudím." Odkašlala si a pozvedla ruku, když viděla, jak se Severus zarazil a narovnal se, jako by spolkl pravítko.

Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²Kde žijí příběhy. Začni objevovat