40. Věci se mění

158 23 4
                                    

Alex ležel na posteli ve svém pokoji a tupě zíral do zdi. Uplynulo několik minut od chvíle, co se naposledy pohnul; byl jako paralyzovaný, pohlcený proudem myšlenek, jež se mu jedna přes druhou vynořovaly v mysli.

Vážně byl tak naivní a myslel si, že u Eileen někdy bude mít šanci? Že by s ním šla na ples? Že by mu někdy věnovala opravdové polibky, a ne krátké pusy na tvář, než se od sebe měli na delší dobu odloučit?

Alexi, ty jsi takový idiot, říkal si v duchu a přál si, aby to všechno mohl jednoduše vymazat. Mávnout hůlkou a vtíravé myšlenky a bolestivé pocity by zmizely jako nepovedený lektvar v kotlíku. Jak sis mohl myslet, že by tě chtěla? Nejsi přece Rafael Nott - dokonalý, zábavný, chytrý sportovec Rafael Nott. Jsi pro ni jenom kamarád; a teď už možná ani to ne, když má po boku toho skvělého Rafaela Notta. Idiot. Nikdy jsem ho neměl rád.

Byl ublížený, zklamaný a smutný. Zoufale toužil po tom, aby mohl vrátit čas, aby se Eileen zeptal dřív než Rafael Nott. Aby jí o tom, jak dlouho ji miluje, mohl říct dřív, nosit ji na rukou a ochraňovat, a ne ji jen obdivovat zpovzdálí. Proč jen musel se vším tak dlouho váhat? Měl jí to dát najevo, alespoň naznačit... Pomalu zavrtěl hlavou.

Vtom se otevřely dveře a dovnitř nakráčel Scorpius Malfoy. Na tváři mu hrál úsměv, přestože ještě před půl hodinou po hádce s Beatrice vypadal, že zabije každého, kdo se na něj jen podívá.

,,No to je dost, že jsi tady," zamumlal Alex, zíraje stále do protější zdi. Scorpius se na něj překvapeně otočil. ,,Kde jsi byl? Myslel jsem, že budeš v pokoji."

,,Mhmm, no... šel jsem se trochu projít. Utřídit si myšlenky. Když se procházím, lépe se mi přemýšlí," odpověděl a zadumaně si ho prohlížel. ,,Chtěl jsem ti říct, že už utěšit nepotřebuju, ale vidím na tobě, že se něco stalo. Pustila se do tebe Beatrice taky? Jestli ano, tak mi tě je upřímně líto, teda - promiň, kámo, víš, jak to myslím. Tvoje ségra je skvělá a všechno, ale občas -"

,,Dobrý, všichni to chápeme," zaskřípal zuby Alex. O svém dvojčeti se s ním bavit nechtěl. Když tak nad tím přemýšlel, nebyl si jistý, jestli se s ním chce bavit vůbec o něčem. Byl naštvaný i na něj, přestože mu Scorpius vůbec nic neudělal.

,,Tak co se stalo?" zajímal se Scorpius a posadil se k němu na postel. Příliš mu nevadilo, že je Alex podrážděný a z nějakého důvodu příšerně naštvaný, protože byl ještě plný euforických pocitů ze svého krátkého setkání s Kirem. Ten ho něžně ujistil, že se nemusí vůbec trápit s tím, zda spolu půjdou na ples nebo ne, a že chápe Beatricinu posedlost řádem a plněním povinností. On sám měl několik věcí na starost a se Scorpiusem si na to mohli alespoň společně zanadávat.

,,Nott pozval Eileen na ples," odpověděl mu mdle. ,,A ona souhlasila."

,,A zatraceně," ulevil si Scorpius a zamračil se. ,,No, to úplně mění situaci, co? Sakra, kamaráde, to je mi líto. Ale, no... měl jsi být rychlejší," dodal omluvně. Alex jej sežehl pohledem.

,,Tak to ti teda děkuju. Myslíš si, že to nevím? Ale jak jsem měl vědět, že ji pozve? Žádný kluk se kolem ní nikdy nemotal, maximálně tak blbě čuměl a pak rychle přestal, když se na něj podíval její táta. Až v posledních týdnech za ní Nott začal všude chodit jako pejsek. Vždycky trávila čas jenom s náma. A najednou se zjeví tenhle idiot, pozve ji na ples, přestože ji sotva zná, a ona se hned rozteče jak sněhulák na slunci," zavrčel Alex, popadl svůj polštář a zatnul do něj prsty. Scorpius překvapeně povytáhl obočí. Takhle Alexe tedy neznal, vždycky byl klidný a tichý a všechno řešil s rozvahou. Nejspíš musel Notta opravdu nesnášet.

Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²Kde žijí příběhy. Začni objevovat