Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

7. Lásko

Harry stál před prosklenou skříňkou a zamyšleně propaloval pohledem tenké ampulky, v nichž byly ukryté Eileeniny útržky vidin. Díval se na ně, jako by snad před ním schovávaly nějaké obrovské tajemství, jež si přál odhalit, nebo jako by snad měly odpovědi na všechny otázky, jež mu létaly v mysli jedna přes druhou. Pak zvedl ruku a skříňku otevřel, načež se natáhl po jedné ampulce, ale pak jako by si to náhle rozmyslel a zarazil se. Ruku stáhl a svěsil ji podél těla. S povzdechem sklonil hlavu a zavrtěl jí. Přál si, aby mu někdo řekl, co má dělat. Náhle ucítil lehký dotek na svém rameni a ohlédl se.

,,Cítím, že jsi nervózní," řekl tiše Severus a postavil se mu po boku. ,,Jsi zmatený, viď? Nevím, zda ti to nějak pomůže, ale zažívám to samé jako ty." Vklouzl rukou do té jeho a pevně ji stiskl. Jakmile Harry zavřel oči, ucítil, jak mu magie proudí tělem, zahřívá ho a konejší, a když se promíchala s tou Severusovou, začal se cítit sebejistěji, odhodlaněji. Vnímal jeho přítomnost nejen vedle sebe, ale i ve svém nitru, a slova najednou nebyla třeba k tomu, aby byl Harry ujištěn, že v tom není a nikdy nebude sám.

Viděl magii, jak mu světélkuje před očima, jak poskakuje jako hřejivý veselý plamínek, jenž se při nepozornosti dokáže změnit v divoký oheň, jenž pohltí vše, co mu přijde do cesty. A přesně tak to bylo i s Harryho magií; dokázal ji ovládat, ale jakmile vybouchl a ztratil nad svým tělem kontrolu, stalo se neštěstí. Náhle před sebou spatřil mrtvého Voldemorta, mrtvého Grindelwalda, mrtvého Severuse... a srdce najednou ztratilo svůj poklidný rytmus, jako kdyby zešílelo, a pohlceno strachem začalo tvrdě narážet do hrudního koše, než Harry ucítil, jak mu vzpomínky zmizely jako podzimní listí, jež opadá ze stromů, a které studený vítr odvane pryč.

Pevný stisk kolem jeho těla jej donutil vrátit se nohama zpět na zem. Harry, díky Severusovi teď už dokonale klidný, pomalu otevřel oči, jako by se probouzel. Ucítil za sebou silné velké tělo a hubené paže, jež ho objímaly kolem trupu. S tichým povzdechem a spokojeným úsměvem na rtech se opřel o hruď za sebou a něžně pohladil Severusovy hebké ruce.

,,Vzpomněl sis na to, co se tehdy stalo, viď?" zašeptal mu Severus a vtiskl mu opatrný polibek na spánek, než svými rty doputoval k jeho uchu, jehož ušní lalůček něžně stiskl mezi zuby.

,,Mhmm," zamumlal v odpověď zasněně Harry a natočil hlavu tak, aby Severus dosáhl na jeho rty. Zavřel oči, když ucítil, jak se Severusovy teplé rty o ty jeho jen nepatrně otřely, než jej doopravdy políbil a zažádal o vstup do vlhka jeho úst, v čemž mu Harry samozřejmě nadšeně vyhověl. Vydal se prozkoumávat jeho ústa, jako by jej snad líbal poprvé, a když si vzpomněl na dobu, kdy muže poprvé líbal, rty se mu zformovaly do pobaveného úsměvu, zatímco svým jazykem tančil s tím jeho. Přestože byly polibky zpočátku pomalé a něžné, postupně se začaly měnit ve vášnivé a dychtivé. Harry táhle zasténal, když mu Severus skousl spodní ret a vjel mu jednou rukou pod košili, přičemž lehounce pohladil jeho břicho a sklouzl až k pasu. Harry se zachvěl a zatímco mu polibky hojně a láskyplně oplácel, vpletl ruce do jeho tmavých vlasů a přitáhl si ho ještě blíž.

Když jej Severus zaklonil a laškovně jazykem přejel po jeho rtu, Harry se na chvíli odtáhl, aby chytil dech, a když se podíval do jeho hlubokých černých očí plných chtíče a touhy, a když si uvědomil, v jaké pozici se právě nachází, najednou se rozesmál. Čistý smích protkaný štěstím z něj tryskal jako čirá voda, a zatímco se pochechtával, Severus na něj hleděl s povytaženým obočím.

,,Něco k smíchu?" otázal se ho svým hlubokým hlasem a Harry se zahihňal, když se svým nosem mazlivě otřel o ten jeho.

,,Vůbec ne, já... vlastně ani nevím, proč jsem se začal smát," řekl Harry a usmál se. ,,Nepustíš mě, že ne?"