Winged life

V

2. září 1994 - Anglie, Bradavice

Hedwig probudily ranní paprsky slunce, které prostupovali okenicemi dívčí ložnice. Podívala se na svůj růžový budík. Měla ho už opravdu dlouho, ale nehodlala se ho jen tak vzdát. Měla s ním spousty krásných vzpomínek. Bylo kolem sedmé. Hodně lidí v jejím okolí měli problém s dlouhým spánkem. Například Ron. Ona se však budila stále ve stejnou dobu, vždy kolem sedmé hodiny. Mělo to spousty výhod, jako třeba že měla celou koupelnu pro sebe. Hermiona ve vedlejší posteli stále spala a tak to bylo i u ostatních obyvatelek jejího pokoje. Levandule se rozvalovala po celé posteli a její polštář se válel na zemi.

Wiga si povzdechla a rozhodla se, že půjde na menší procházku. Ruce jí opět pálely. Dělo se to často. Měla pocit, že za to může její soví přeměna. Ale co ona ví. Podle Brumbála je prý ona sama, jedno velké překvapení. Wig se spíše nazývala neštěstím.

Vydala se ke skříni. Šmátla po prvním co našla. Nakonec to překryla svým kolejním hábitem a mohla vyrazit. Víte, první školní den začíná vyučování až v děvět hodin. Učitelé to nazvali "poslední všední den, kdy se můžete pořádně vyspat". Výstižné, že?

Dívce chvíli trvalo než překonala neposlušné schody. Z celého svého srdce je nenáviděla. Ty schody se jí totiž vysmívaly do tváře. Každý den jí připomínaly její nešťastný osud. Ale dost už o jejím vztahu se schody.

Konečně vyšla na školní pozemky. Bylo opravdu krásně. Je příjemné si takhle ráno vyjít ven dokud není zima. Procházela se a přemýšlela nad tím, co za hroznou věc se stane tento rok. Občas potkala nějakého studenta, který toužil po zlepšení své fyzické kondice. Jestli se jednou dostane do famfrpálového týmu, – což s stane s malou pravděpodobností – začne také pravidelně běhat.

Její žaludek už si začal žádat o snídani, a proto se vydala zpět dohradu. Dostatečne se najedla a také dostala svůj rozvrh. Oči jí padly na hodinky na jejím zápěstí. Čas na přípravu její brašny. Vlastně batohu. Vypadal jako obálka což bylo v jejím případě dosti výstižné. O prázdninách, když se toulala městem ho uviděla v jedné z výloh a prostě ho tam nemohla nechat. Její život je kratší než ostatních, tak proč by ho měla promarnit.

Dnes měla Wiga opravdu náladu na přemýšlení, a tak se nedalo divit když tím zavinila srážku s jiným studentem. Dosti klišé, ale Hedwig si to nevybrala. To ta její nešikovnost. Kdyby věděla jaké následky však bude mít její pád, rozhodně by si svojí zamyšlenost rozmyslela. Kvůli nárazu do jiného studenta totiž zakopla a svalila se přímo na profesora Snapea.

,, No do zlomeného koštěte! Moc se omlouvám!" vyjekla.

,, Nejsem žádné koště, slečno Feather a s potěšením vám mohu říct, že jste si vysloužila hned v první školní den trest." ušklíbl se Snape a uhlazoval si svůj habit. Proč Hedwig přišlo že se v tom vyloženě vyžíval.

,, Vždyť se nic tak hrozného nestalo, pane profesore. Je mi to opravdu moc líto." snažila se Hedwig obhájit. Opravdu neměla chuť trávit svůj volný čas s Filchem a paní Norrisovou.

,, Třeba vás to naučí davit větší pozor. V sedm hodin se hlaste u mého kabinetu." Wig jen smutně přikývla. Nebyla zrovna ten temperamentní člověk, který si nenechá nic líbit. No vlastně byla. Spíše na půl. Přít se se zmijozelskými jí nevadilo, ale zrovna z profesora Snapea měla docela respekt. Rozhodla se tedy, že alespoň pořádně sprdne toho, který do ní narazil. Nebo ona narazila do něj? To je jedno. On za to přece neschytal školní trest. Začala se tedy kolem sebe otáčet, aby zjistila kdo může za její dnešní, nedobrovolné rande se Snapem. Oči jí padly na mladého Cedrika Diggoriho, který na ní hodil soucitný pohled a vydal se pryč se svými kamarády. No to mu nedaruju. pomyslela si a vydala se konečně do své ložnice.

Celý den potom probíhal celkem v klidu. Statečně překonala hodinu jasnovidectví. Profesorka  Trelawneyová jí jako z jedné tvrdí, že má velký potenciál, o čemž ona silně pochybuje. Někdy se jí zdá, že na ní snad Hermiona žárlí. Po zbytku dne jí ruce nadále pálily. Harry měl pár dotazů, ale ona je s klidem zvládla zodpovědět.

Po docela náročém dni se tedy vydala ke kabinetu profesora Snapea a hlavou jí prolétaly ty nejodpornější práce co by jí mohl zadat. Když klepala na jeho kabinet tvářila se , jakoby právě snědla citron. Nikdy nepochopila co proti ní profesor má. Lektvary jí bavily. Připomínalo jí to vaření. Stačilo se pouze správně držet postupu.

Dveře se otevřely.

,, Dobrý den, jdu na..."

,, Ano, já si to pamatuji slečno. Na váš pád nejde úplně zapomenout." ušklíbl se opět professor. Wig dalo opravdu hodně práce, aby nad tím neprotočila očima. ,, Pojďte za mnou. Výběr trestu jsem nechal na panu Filchovi." Další úšklebek. Opravdu se v tom vyžíval. Hedwig měla na jazyku opravdu peprnou nadávku, ale to zatím netušila, že nepřišlo to nejhorší. Společně zabočili za roh a naskytl se jim pohled na nadutého školníka a na Hedwigina osobního rivala.

,, U Merlinových vousů!" překryla si obličej rukama.

,, Taky tě rád vidím Hedo..." zamrmlal ironicky. Hedwig stále nevěděla co si má o tomto oslovení myslet. Ze začátku jí to vytáčelo, což byl záměr, ale už si na to zvykla.

,, No, doufám že si váš trest s panem Malfoyem užijete. Hezký večer..." vyrazil spěšne pryč.

,, Za co mě Bůh trestá! Nemám té smůly už dost? Mně teda stačí." kroutila hlavou, popadla hard a začala s ním leštit staré rezavé brnění.

,, Ty a mít hodně smůly. Tos ještě neviděla můj život."

,, Ale prosímtě. Problém v ráji, zmijozelský princi?" předvedla Wig pukrle. Draco si nad tím odfrknul. ,, Což mi připomíná. Co si udělal tak hrozného, že si dostal trest od Snapea? To už nejsi jeho oblíbenec?" vyšpulila hraně spodní ret a nahodila smutné očka.

,, Za prvé, se s tebou nemám vůbec chuť bavit, protože mi ten trest vůbec nezlepšuješ a za druhé jsem ho dostal od McGonagallový." zamračil se. Dneska byl očividně hodně unavený, protože jinak by už dávno měl svou ledovou masku a nosánek nahoře. Taky by se snažil Hedwig uzemnit jak jen to jde. Když se nad tím tak zamyslela, třeba se takhle chová ten normální kluk, který je tam někde hodně hluboko zakopaný. Už jednou se o tom mohla přesvědčit.