Winged life

III

 23. srpna 1994 - Malý Visánek

Starý mudla Frank Bryce si ve svém schátralém domku, právě připravoval svůj oblíbený čaj, který si dával vždy před spaním. Aby se mu lépe  spalo. Byl zmožen po celém dni. Každý den měl toho spoustu na práci. Panství Raddleových  bylo velmi rozsáhlé a on se o nej musel starat úplně sám. Lidé se mu vyhýbali obloukem, kvůli podezření ze zabití pana Raddlea. Neudělal to.

Něco se blížilo. Podíval se z okna a upřel pohled na velký dům naproti. Najednou se v jedné z okenic zablýsklo.

,, Zatracený děcka." zanadával, popad baterku a vydal se k tomu domu. Ani večer po práci nemůže mít chvilku klidu.

Vešel do starého domu. Uslyšel hlasy. Nebyly to dětské hlasy. V krku se mu dělal velký knedlík. Pomalu postupoval po schodech. Došel do patra z kterého se ozývaly hlasy.

,, Ne, ne. Jen mě napadlo, co kdyby jsme to udělali bez toho kluka..." zaslech Frank a v otevřených dvěřích spatřil mužíka, který právě mluvil s něčím ve křesle.

,, Ten kluk je základ. Bez něj by to nešlo a musíme to udělat, přesně jak říkám..." odpověděl mu jiný dost ohavný hlas.

,, Já vás nezklamu můj pane." ozval se třetí hlas.

,, Dobrá. Nejdřív spoj naše staré druhy. Pošli jim znamení."

Frank ucítil jak se mu něco otřelo o nohu. Zděšeně zjistil že je to obrovský had. Ten se prosmekl do dveří. Začínali se ozývat syčivé zvuky.

,, Nagini říká, že za dveřmi stojí ten starý mudlovský zahradník."zasyčel ten hlas ze křesla. Ke dveřím přišel ten odporný mužík. ,, Ustup Červíčku, ať ho můžu přivítat jak se sluší a patří."

,, Avada Kedavra!"

---

1. září 1994 - Nástupiště 9¾, Londýn

Wig bloudila po nástupišti. Snažila se dostat do vlaku, bohužel davy lidí jí to vážně stěžovaly. Měla chuť si odfrknout. Hned před chvilkou byla ještě uvězněna v těle sovy. Ztrávila tak skoro celé prázdniny. Zavřená ve své kleci, v Harryho  pokoji. Její  život nebyl jednoduchý. S otcem mluvila naposledy, když jí bylo jedenáct. Občas se zaletěla podívat jak se mu daří. Brumbál jí říkal, že to tak bude lepší.

Konečně se protlačila ke vlaku. Byl to skoro nadlidský úkol a teď měla další před sebou. Najít své přátelé. Stále nebyla smířená s tím, že se jednoho dne zasekne v těle sovy napořád. Celé to bylo hrozně težké, aby na to nikdo nepřišel. Kdyby nebylo Brumbála, nezvládla by to.

Hedwig se dál tlačila tentokrát chodbičkou. Nakukovala do každého kupé. Najednou došla k jednomu se zatáhnutými záclonkami. Nebude riskovat, že její přátele budou právě v tomto kupé a ona ho jentak přejde. Otevřela kupé a hned svého rozhodnutí. Oči jí padli na celou zmijozelskou partu.

,, Ale ne..." povzdechla si Wig. Hned věděla co jí čeká. ,, Už mizím! Jako bych sem nikdy  nevlezla." zkřížila ruce a couvala pryč z kupé.

,, Špíno!" křikla za ní Pansy.  Dívka se na ní přeslazeně usmála a mávla na ní rukou, na znamení že už to ví, protože jí to řekla milionkrát. Pořád stejná blbka. Někdo se možná psychicky vyvíjí, ale Pansy k nim rozhodně nepatří.  ušklíbla se Hedwig a pokračovala v hledání. Její přátele stále nikde. To si mohla myslet, vždyť její celý život je jedna velká smůla. Přijela přece s Harrym a ostatními. Jen se chvíli zdržela při vylézání ze zavazadlového prostoru.

,, Heej! Wigo!" ozvalo se za ní. Z hlasu poznala jednoho z Weasleyů.

,, Konečne." vydechla dívka šťastně. Mířila ke dvojčatům.

,, Harry a ostatní, jsou vepředu." oznámil jí George.

,, Cože? Vždyť jsem to tam už procházela!" řekla naštvaně. Hlavně že si musela protrpět návštěvu zmijozelských. Šílená to náhoda.

,, No jo, máma nás zdržela, takže si tam našli místo až teď." ušklíbl se Fred.

,, Jedna velká smůla, můj život je jedna velká smůla..." hudrovala Wig a vydala se do přední části vlaku. ,, Díky kluci!" zavolala ještě za dvojčaty.

,, Není zač!" ozvalo se sborově.

---

Harry seděl naproti Ronovi a Hermioně. Hermiona si četla Denního věštce. Ron pozoroval kocoura své nejlepší kamarádky, něčím se cpal a všichni čekali na posledního člena jejich party. Ano, Wiga se k těm třem přisála. Nikomu z nich to však nevadilo. Dveře kupé se otevřeli. V nich stála zmíněná dívka. S docela zabručeným výrazem.

,, Nemluvte na mě." řekla a svalila se vedle Harryho. ,, Hledala jsem vás asi miliardu let a pak se dozvím, že jste tady. Hrůza... Merlin mě fakt nemá rád." postěžovala si.

,, Ale už si tady, ne?"

,, Díky, Rone. To potěšilo." ušklíbla se, ale po chvíli se usmála. ,, Promiňte. Při hledání vás jsem vlezla do kupé mých " dobrých přátel"..."  ukázala uvozovky a na oplátku se ozvalo chápavé zabručení.

,, Tak to tě teda chápu." zašklebila se na ní Hermiona.

,, Malfoy si nedal pokoj? Kdybych byl v tvé kůži, dávno bych ho schodil z Astronomické věže." řekl zamyšleně Harry.

,, Ne, ten mě vlastně vůbec neřešil. Dokonce mi přišlo..." z myšlenek Wig vytrhla madam s vozíkem plných dobrot. Hned co je dívka uviděla celá se rozzářila.

,, A jéje..." poznamenal tmavovlasý chlapec.

,, Cukr! Dejte to sem." vrhla se Hedwig k vozíku. Když si však všimla nechápajícího pohledu prodavačky, zklidnila se a normálně ji požádala o pár sladkostí.

---

Celá čtveřice vystoupila z vlaku. Harry si povídal s Ronem a Wiga s Hermionou o něčem horlivě diskutovala. Bohužel k jejímu známému neštěstí prostě musela do někoho vrazit. Nikdo se nedivil, protože byli obklopeni davem žáků různého věku. Vrazila do dívky, které se rozsypala celá brašna. Hedwig si povzdechla nad svou nešikovností. Sklonila se a začala dívce pomáhat. Podle hábitu poznala, že dívka patří do Mrzimoru. Ještě jednou se dívce omluvila a vydala se za přáteli, kteří čekali u kočáru.

,, Co se stalo?"

,, Ále, jen se znovu projevila moje nešikovnost."

,, Tu moc dobře známe..." ušklíbl se Ron. ,, A pojďtě, mám hlad..."

Všichni nastoupili do kočáru.

,, Proč jsi vlastně nemohla jet  s námi na zápas, Wig?" zeptal se Harry.

,, Rodiče mě nepustili. Prý že tomu moc nevěří a že by nás už bylo moc. Nechtěli vašim přidělávat další starost." zarecitovala Hedwig svou předem nacvičenou lež. Popravdě u Weasleyů byla skoro celou dobu. Akorát v její opeřené verzi. To oni ale nevěděli. Jejich kočár přijel ke hradu.  Vystoupili a hned na to si Hermiona všimla kočáru táhnutého jednorožci, který zrovna přistával. Hagrida málem srazil.

,, Hele lidi!" křiknul na ně Seamus a ukázal na černé jezero. Právě se z něj vynořila vělká loď.

,, Přijde mi, že zkáza tohodlr roku je tady..."  ušklíbla se udiveně Hedwig a stále sledovala plující loď.