Winged life

I

29. července 1991 - Zobí ulice, číslo 5

U okna seděla dívka. Byla ponořena hluboko ve svých myšlenkách a u toho čmárala do bloku.

,, Nemáš dost své práce, proboha!? My tě tady necháme žít a ..." uslyšela řvaní jejich sousedů. Žil u nich tmavovlasý chlapec. Chtěla mu jít pomoct pokaždé, když se ten protivný hlas ozval. Chlapec však neznal jí a ona neznala jeho. Ani nevěděla jeho jméno. Nežila tu dlouho a on často z domu nevycházel. Pravděpodobně ani nevěděl jak vypadá.

Zobí Ulice, číslo domu 5.  S otcem jsem se sem přestěhovala před nedávnem. Nikoho neznala. Scházela jí matka, kterou nikdy nepoznala.

,, Wigo! Pojď dolů!" ozval se hlas jejího otce z dolního patra. Její jméno bylo zvláštní, dala jí ho matka těsně před tím než zemřela. Lidi jí často říkali, že zní kouzelně. Hedwig. To jméno bylo opravdu prapodivné. Ale hodilo se k ní. Seběhla schody. Otec měl oblečenou bundu. Někam se chystal.

,, Mám noční směnu. Ohřej si večeři, vrátím se pozdě."

Její obličej, se z docela veselého, přeměnil na smutný. Těšila se, že dnešní večer ztráví společně.

,, Nebuď smutná." usmál se, klekl si na jedno koleno a uhladil Hedwig po sukni. ,, Zítra si vezmu volno. Budu se věovat jenom tobě."

,, Slibuješ?"

,, Slibuju."

Wig se vrátil usměv a šla svého otce doprovodit ke dveřím. Když odešel, vzala si knihu a začala číst. Knihy jí pomáhaly utéct z osamělé reality.

,, Klap, klap, klap." ozvalo se z dolního patra. Hedwig sebou trhla. Táta to být nemohl. Sebrala všechnu odvahu a vydala se po schodech dolů. Když však sešla dolů, překvapil jí příchozí. Byl to postarší pán s hábitem, měl dlouhé bílé vlasy, vousy a na nose mu seděly půlměsícové brýle.

,, Kdo jste a proč jste v mém domě?" zeptala se ho. Hlas se jí třásl strachem. Vlastně ona celá se klepala.

,, Neboj se. Tvé jméno je Hedwig. Hedwig Feather."

,, Jak to víte?" podivila se.

,, Bylo by lepší kdyby jsi se posadila."

,, Nevěřím vám." zavrtěla nedůvěřivě hlavou.

,, To chápu. Ale zkus si mě prosím vyslechnout." šel na to neznámý stále v klidu.

,, Tak dobře."

Hedwig se posadila. Netušila kdo to je, ale její podvědomí jí říkalo že to špatný člověk není.

,, Moje jméno je Albus Brumbál. Jsem ředitelem školy čar a kouzel v Bradavicích."

,, Cože? Děláte si ze mě legraci? Už mi to docvaklo. Táta vás sem poslal, aby si ze mě vystřelil." plácla se do čela.

,, Já vím že je to těžké k uvěření, ale je to tak."

,, Takže vás sem poslal můj otec."

,, Ne, neposlal. Jdu vám dát váš dopis. Máte předurčené být čarodějkou." řekl vážně. Wiga se ironicky zasmála. On se však stále tvářil vážně a podal jí dopis.

Postavil se, položil dopis na stůl a vytáhl proutek. Namířil ho na Hedwig. Něco pronesl. Ona se ušklíblana posměšně napodobyla jeho "kouzelnou" formuli. Něco se však začalo dít. Nemohla uvěřit vlastním očím. Z její obyčejné sukně se stala sukně, která vypadala jakoby byla složená z peří.

,, To jsem nechtěl..." řekl Brumbál udiveně.

Dívku něco začalo tlačit na zádech. Místo toho aby nahmatala látku svého trička, však ucítila peří. Její sukně,  srostla s jejíma nohama.

,, Co jste to udělal!?" promluvila stále udiveného Brumbála. Ten si něco mumlal. Její nohy už byly celé pokryté peřím. Na zadech jí vyrostla křídla a než se Brumbál nadál stála před ním sova sněžná. Chtěla promluvit. Místo toho však jen zakvíkla. Podívala se na svůj odraz. Nemohla tomu uvěřit. Opravdu z ní byla sova. Bílá sova. Zkusila zahýbat křídly. Povedlo se.

,, Co se to s tebou stalo?" podivil se Brumbál. Pokývala hlavouna znamení, že nemá tušení. ,, Musíš se přeměnit zpět. Ale netušíš jak, že?"

Zakývala hlavou na souhlas. Brumbál k ní přešel a nastavil jí ruku. Ona na ní vylezla. Zamířil s ní k oknu. ,, Nemám tušení jak se přeměníš zpátky... Musíš si na to přijít sama."

Hedwig začala protestovat jak jen to šlo. Nevěděla co má dělat.

,, Neboj se. O všechno ostatní se postarám já. Věřím že si najdeš cestu." usmál se na ni Brumbál. Otevřel okenici. ,, Jen leť!"

Wiga vzdala protestování a vylétla ven. Nevěděla jak, ale nějak věděla co dělat. Prostě hýbala křídly. Doletěla k vedlejšímu domu a nahlédla dovnitř. V tomto domě žil ten chlapec. Vykulila oči, když spatřila co se vevniř děje. Chlapcův strýc zrovna otevíral stejný dopis, který dostala od Brumbála. Nevěděla co má dělat. Nakonec tedy vzlétla neznámo kam. Snad jí někam cesta zavede.

!Celá první část knihy vyjde 16. června 2019. ( 10 kapitol vydaných najednou.)!

Tak. Někteří čtenáři si mohli povšimnout, že tuto kapitolu jsem vydala již potřetí. Ano, nejdříve jem ji psala z ICH formy, což se mi nelíbilo. Rozhodla jsem se tedy kapitolu přepsat, protože jsem na ER formu zvyklá více. Upravila jsem tedy slova jako: jsem, mě, mi... Ani jsem si neuvědomila, jak potom krkolomně text zněl. A těch chyb! Jsem tu tedy potřetí a doufám že naposledy. Jakj jste se dozvěděli nad tímto odstavcem, první část knihy vyjde v červnu.To to je zatím jen taková malá ochutnávka. Doufám, že si na to počkáte... ( Asi ne, ale neva.)

Naviděnou ( hrozné slovo)

Blackey🖤