Nejtěžší úkol 2

5.

Došli jsme před kancelář Whita a už přes dveře bylo slyšet, že s někým telefonuje. Nikdo z nás nebyl schopný zaklepat. Přeci jenom, White zněl naštvaně a nikdo nechce, aby si svůj vztek vybíjel na něm.

Najednou se dveře otevřeli a v nich stál White.

,,Proč jste nezaklepali?",,Ehm....."
,,To je jedno, teď mě zajímá jiná věc.", přerušil Nika. Vešli jsme do kanceláře a Mike zavřel dveře.

,,Je pravda to s tou Bethy?", zeptal se, když se posadil na svou židli za pracovním stolem. ,,Jak o tom víte?", nechápal jsem. ,,Já vím vše, Adriene. Ale teď zpátky k věci....",,Ano je to pravda. Nevím, co se tam stalo."
,,To tam jako přišla, postřelila vás a odešla?",,Jo..... ne.... jo..... jak se to vezme.",,Adriene, tak už se rozhodněte.", povzdychl si White.

,,Prostě tam byl jeden chlap, který mě chtěl zastřelit a potom tam přišla ona. A ten chlap..... ji nazval svou dcerou. Potom mě postřelila.". Všichni mlčeli.

,,Ano, to už vím také.", přikývl White.
,,Teď máte volno, dokud se Adrien neuzdraví. Budete trénovat a teď můžete jít.". Ihned jsme odešli.

,,Pokud vám to nebude vadit, půjdu si lehnout.", oznámil jsem jim. ,,Jasně, tak se na nás přijď zítra alespoň podívat.",,Niku..... váš trénink bych si nenechal ujít. Konečně nebudu muset cvičit.", ušklíbl jsem se. Nik jenom zakroutil hlavou a společně s ostatními odešel.

Cameron v pokoji nebyl, tak jsem si vlezl do koupelny.

,,Adriene?", ozvalo se pokojem.
,,Co je?",,Ty už jsi zpátky?",,Očividně.", ušklíbl jsem se, ikdyž to nemohl vidět.
Vylezl jsem z koupelny.

,,Co se ti stalo?",,Taková menší nehoda.",,Jestli takhle dopadne i moje první mise, tak se na to vykašlu.", zasmál se. ,,O tom pochybuju.".

O MĚSÍC POZDĚJI
Moje rameno je už konečně v pořádku, takže opět trénuji s mým týmem, teda skoro týmem. White slíbil, že nám někoho sežene, ale zatím se nic neděje.

,,Adriene, hledá tě White.", vytrhl mě z přemýšlení Mikův hlas. ,,A nevíš, co chce?", zeptal jsem se znuděně. ,,Ne, ale dost na to naléhal.",,Fajn.".

Došel jsem k jeho kanceláři a zaťukal.
Ozvalo se ,dále' a já vstoupil.

,,Volal jste mě?",,Ano, Adriene. Mám pro tebe úkol.",,Jaký?",,Takovou menší misi v utajení.",,Dobře, tak já dojdu pro tým.", zvedl jsem se ze židle a chtěl odejít. ,,Ta mise je jenom pro tebe, tvůj tým tam přijede pouze v případě nouze.", vysvětlil mi.

,,Áha. A na jak dlouho ta mise bude?"
,,To ještě nevím. Budeš mít za úkol zjistit informace o řediteli jedné školy a následně ho zatknout.",,Fajn a kdy odjíždím?",,Zítra ráno a ještě před odjezdem se za mnou zastav. Teď můžeš jít.". Přikývl jsem a odešel.

Moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nevydala žádnou kapitolu, ale měla jsem hodně práce do školy. Vždyť to znáte, miliarda úkolů.....

Odteď se budu snažit vydávat pravidelně a často.

Ale tušíte, co bude teďkon následovat?